Rasputinův vliv na historii Ruska byl neobyčejný. Zahalený v okultismu a mystice
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Rasputin měl možnost způsobit hodně škody na tehdejším královském dvoře, ale také potažmo v Rusku, velkou měrou i díky carevně Alexandře Fjodorovně, manželce posledního ruského cara, Mikuláše II.
Kde se vzal Rasputin?
Původním jménem Grigori Yefemovič Novykh, narozený 22. ledna 1869 v Pokrovskoje, blízko Sibiře jako prostý sedlák, získal svou pozdější pověst zhůvěřilce pro jeho skandální chování, a tudíž nové příjmení Rasputin, jež v ruštině znamená zhýralý. Zůstal negramotný, i když navštěvoval školu. V osmnácti letech se stal zbožným, ale v podivném slova smyslu, zalíbila se mu totiž sekta Khlysty, jejíž doktrínu si ještě přetvořil po svém. Věřil totiž, že nejblíže Bohu se může ocitnout jen ten, který se nachází ve svaté netečnosti, jež se nejlépe dosáhne sexuálním vyčerpáním po orgiích.
Rasputin se nestal mnichem, v jeho devatenácti letech se vrátil do Pokrovskoje a oženil se s Proskovjou Fjodorovnou Dubrovinou, se kterou měl později čtyři děti. Ani tato skutečnost mu nezabránila v toulkách světem, dostal se do Řecka i Jeruzaléma. Na cestách žil z darů prostých lidí a budoval si svou pověst svatého muže se schopností léčit a vidět budoucnost.
Do Ruska přichází zhouba
Na svých cestách se dostal také do Petrohradu. Dvořané se v té době oddávali okultismu a všemu mystickému, Rasputin byl tedy vřele přivítán. V roce 1905 byl představen královské rodině. O pár let později, roku 1908 byl opět přivolán do paláce, aby pomohl malému Alexejovi, jenž trpěl hemofilií. Rasputinovi se podařilo utišit jeho bolest a zastavit krvácení, podle tehdejších vyprávění prý jeho hypnotickými schopnostmi. Než odešel ze dvora, nechal se slyšet, že osud Alexeje a celé dynastie je úzce spjat s jeho, a tím vlastně začala dekáda jeho neskutečného vlivu na královskou rodinu a také politické záležitosti Ruska.
V přítomnosti královské rodiny se Rasputin choval jako pokorný, svatý muž. Ovšem mimo dvůr neváhal dávat průchod svým perverzním choutkám. Kázal, že fyzický kontakt s ním má očišťující a léčebné účinky, a tím si zajistil řadu pověrčivých milenek. Když se zprávy o jeho chování dostaly k uším Mikuláše II., odmítal jim uvěřit, a navíc nechal jejich nositele převézt do vzdálené části Ruska či je zbavil jejich funkce.
Grigorij Rasputin se svými následovníky v Petrohradě, zdroj: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Nezdravý vztah carevny Alexandry
Carevna Alexandra měla do roku 1901 čtyři děti, pouze dívky. Bylo potřeba zachovat mužskou linii, proto neváhala kontaktovat různé mystiky v naději, že díky nim počne syna. Výsledek se ale nedostavoval, Alexandra byla dokonce tolik posedlá, že si v roce 1903 přivodila psychosomatickou poruchu zvanou Falešné těhotenství (Pseudocyesis). Konečně v roce 1904 porodila syna, ale její štěstí netrvalo dlouho, zjistila, že Alexej trpí hemofilií.
Její sklony k mysticismu ji naprosto uvrhly do moci Rasputina. Byl pro ni jako spasitel. Pro zbytek Ruska byl něčím zcela jiným, perverzním člověkem, jenž je hanbou pro dvůr. Se začátkem 1. světové války odjel Mikuláš II. na frontu jako velitel. Alexandra byla ponechána jako hlava státu, jež se měla věnovat vládnutí. Bohužel ale spoléhala s radami opět na Rasputina, nechala vyhodit schopné ministry a nahradila je naprosto nevhodnými. Toto společně s její neoblíbeností u lidu a vojenskými neúspěchy Ruska dokonce vedlo k podezření, že kolaborovala s Němci.
Pád Rasputina aneb nebylo jednoduché ho zabít
O Rasputinův život bylo několikrát neúspěšně usilováno. Podařilo se až v roce 1916. Skupina extrémních konzervativců čítajících prince Felixe Yusupova, člena Dumy Vladimíra Mitrofanoviče Puriškeviče a velkovévody Dmitryho Pavloviče se rozhodla zachránit monarchii před dalšími skandály. Pozvali tedy Rasputina k Yusupovi domů a naservírovali mu otrávené víno a koláčky. Když s ním jed nic neudělal, Yusupov se ho rozhodl střelit. Rasputin sice upadl, ale pořád byl schopný utíkat. Puriškevič ho poté střelil znovu, muži ho svázali a hodili do zamrzlé řeky Něvy. Podle vyprávění se utopil, ovšem pozdější pitva toto vyvrací, zdá se, že zemřel již na střelné rány. Stalo se tak 30. prosince 1916.