Recenze nákupu pečiva v pandemii: 3x bez rukavic + 1 „chuťovka“ k pláči

Dnes dopoledne jsem nakupovala v jednom malém obchodu nejmenovaného řetězce s potravinami v Praze. A nestačila jsem se divit. Po roce pandemie. Máme to na háku? Lhostejnost, nezodpovědnost, pohodlnost, blbost? Nevím…

Vše se odehrálo asi v 90 sekundách. Nechci ani domyslet, jaká je reálná situace za celou otevírací dobu obchodu. Takže popořádku:

Zákazník č. 1

Přicházím k zásobníkům s pečivem a vidím:

Mladý muž kolem 30 let. Na pravé ruce má igelitovou rukavici. Zdá se, že touto rukou bude nabírat rohlíky. Ale ouha! Rohlíky bere levou bez rukavice! Aha, takže pravou má chráněnou igelitem proto, aby si ji neumazal od vozíku. Nestihla jsem se ozvat…

Zákazník č. 2

Než si utrhnu sáček na pečivo a nasadím další na pravou ruku, abych s ním nabrala rohlíky, nevěřícně vedle sebe vidím:

Postarší dáma, tipuji kolem 80 let, si také připravuje sáček. Čekám, až si vezme druhý na ruku. Zůstalo u jednoho. V klidu nabírá rohlíky holou rukou. Nevěřícně koukám a opovážím se jí sdělit: „Paní, už jste druhá, co jste při nabírání rohlíku nepoužila rukavici ani sáček.“ Seniorka dělá, že neslyší. Chvilku počkám, třeba je paní nedoslýchavá. Zkusím znovu: „Prosím vás, nabrala jste si rohlíky bez rukavice. Jak by to vypadalo, kdyby tohle udělal každý.“ Paní střelhbitě zareagovala: „Já si ale vezmu ty, na které sáhnu.“ No, tak jsem to měla…

Zákazník č. 3

Než si stihnu dát svoje – igelitem nabrané rohlíky – do vozíku, ze zvědavosti po očku sleduji další zákaznici, která se blíží k zásobníku:

Dáma kolem 70 let. Na pravé ruce má zřejmě latexovou černou rukavici. Předpokládám, že si ji nasadila při příchodu do obchodu, a že ji využije (pokud si na ni ještě nevezme čistý igelitový sáček) právě k vybírání pečiva. A ejhle! Situace se opakuje! Paní si nabírá rohlíky levou rukou bez rukavice! To už mě namíchlo řádně a jejím směrem povídám: „Mladá paní, to snad nemyslíte vážně, teď jste už třetí, která si nabírá pečivo bez rukavice. Přestože na druhé ruce rukavici máte.“ Z menšího hloučku za dámou se ozvala jiná paní, která říká: „A přitom na pravé ruce rukavici má, že.“ Já kontruji: „No právě, člověk by předpokládal, že zrovna ty nejohroženější ročníky by měly být opatrné, ale nestačím se divit. Takhle to tady budeme mít ještě 10 let (rozumějte virus).“ Odpověď nepřišla…

Zákazník č. 4 - to není vtip

A na závěr jedna „lahůdka“, kterou jsem viděla v tom samém obchodě na tom samém místě, tedy u pečiva, na podzim loňského roku:

Přicházím k pečivu, proti mně muž ve středních letech bohémského vzezření, také se blíží k pečivu. Před sebou rozevírá dlaň a plivne si do ní. Otře si ji o dlaň druhé ruky, do které si za moment plivne také. Hotovo. Z role si odmotává jeden sáček a pravou poplivanou rukou sahá do zásobníku pro rohlíky! Takzvaně „čumim jako vejr“ a vysypu ze sebe: „To snad ne! Vy jste si naplival do dlaní a saháte na rohlíky! A vůbec vám nevadí, že na vás koukám. Tohle opravdu není normální. Nejenom v téhle době, ale nikdy!“ Jeho reakce byla jen: „Ahaaa“ a přihlouplý úsměv typu „směje se jako měsíček na hnoji“, ze kterého se dalo vyčíst, že se zase vlastně tolik nestalo…