Republikánské sňatky, brutální popravy za francouzské revoluce. Tisíce lidí popraveno utopením
Foto: Selbymay / Creative commons, CC-BY-SA
Během Francouzské revoluce ve vězení i mimo něj zemřeli statisíce lidí. Ti často byli nevinní. Neprovinili se ničím jiným než tím, že žili ve špatném čase na špatném místě. Přesto spoustu z nich čekala nemilosrdná smrt.
Život ve Francii byl v 18. století nebezpečný
Vše se odehrávalo v období vlády teroru, která začala na konci 18. století. Tehdy docházelo k veřejným popravám nejenom odpůrců revoluce. Popravy probíhaly i kvůli náboženství či obviňování ze zrady.
Při topení je tělo člověka naprosto ochromeno
Říká se, že utonutí je jednou z nejhorších možností úmrtí. Ne nadarmo je topení využíváno i při mučení. Aby také ne, když se tělo dokáže urputně bránit. Téměř celou jednu minutu dokáže člověk zadržet dech, v následujících okamžicích již ale začíná boj o holý život. Tělo i mysl najednou začínají panikařit. Dochází k mimovolnému nádechu, který způsobí, že se voda nažene nejenom do úst, ale také nosu a dýchacích cest. Z této situace již bez záchrany druhou osobou není úniku. A právě tato smrt čekala na tisíce lidí, kteří byli součástí republikánských sňatků. A o co vlastně šlo?
Carrier musel najít způsob, jak pročistit žaláře
Za tímto způsobem poprav stál během Francouzské revoluce Jean-Baptiste Carrier. Takzvané republikánské sňatky k sobě přivazovaly nahé ženy a muže, děti s dětmi či kněží s jeptiškami a poté je nechali na pospas divoké vodě. Tyto dvojice neměly prakticky žádnou šanci přežít.
Republikánské sňatky si Jean-Baptist Carrier doslova užíval. K smrti utopením byli odsouzeni jak katoličtí kněží a jeptišky, tak i sympatizanti s monarchií či ti, kdo jakýmkoliv způsobem odsuzovali revoluci. Odpůrců režimu i dalších zvrhlíků tehdejších doby bylo hrozně moc, navíc se městem šířil tyfus. A tak dostal Carrier za úkol vymyslet způsob, jak se levně a efektivně těchto vězňů zbavit. Ve vodě v té době skončili stovky obětí.
Řeka dostala příhodnou přezdívku
K tomuto způsobu popravy docházelo ve francouzském městě Nantes. Řece, ve které byly dvojice takzvaných republikánských sňatků utopeny, se přezdívalo národní lázně.
Ve vodě zemřeli nejen dospělí, ale i děti
Republikánské sňatky zaujaly nejednoho historika. Mezi ně patří i Archibald Alison a Edward Sherman Gould. Ti zjistili, že k sobě byly vždy svázány těla jednoho muže a jedné ženy podobného věku. Prvních několik poprav bylo provedeno v naprostém utajení pouze za svitu měsíce. Pro postrach veřejnosti se ale začaly popravy provádět během dne. Již svázaní lidé byli přibližně půl hodiny vystavováni na lodi a poté bez milosti svrženi do vody. Někdy byli ponecháni čekání na lodi. Na té mohli strávit napospas přírodním živlům i několik dní. Tímto nemilosrdným způsobem bohužel zemřeli nejenom dospělí, ale také těhotné ženy či děti.