Retro kvíz, aneb ohlédnutí do školních jídelen. Pokuste si vzpomenout na svůj nejoblíbenější oběd
Foto: TomasBednar / Creative commons, CC-BY-SA
Zřejmě my všichni dospělí, kteří jsme navštěvovali školní jídelnu si často povzdechneme nad některými jídly, která nám paní kuchařka servírovala. Občas ukápla i slza, pokud jsme odmítali oběd sníst. Také vzpomínáte?
Školní jídelna, aneb obědy bez nápadu a důležitých živin
Co si budeme povídat, školní jídelny nebyly vyhlášené gurmánskými zážitky a mnohdy ukápla nejedna slza. To, když soudružka učitelka se svým přísným výrazem stála nad naším stolem a nutila dojíst celý oběd, i když se nám do něj zrovna vůbec nechtělo. Nároky na nutriční vyváženost jídel nebyla tím prvotním, na co se kladl důraz. Důležité bylo uvařit oběd za co nejméně peněz. Takže můžeme říci za málo peněz i bohužel málo muziky.
UHO jako noční můra všech dětí
Univerzální pokrm neboli omáčka nevzhledné barvy a nevýrazné chuti. Doslova postrach. Všestranné využití této „pochoutky“ bylo hlavním stavebním kamenem pro tvoření jídelníčku. Legendární UHO se totiž takzvaně hodila k mnoha přílohám jako jsou těstoviny, rýže, brambory, nebo knedlíky. Podávala se jak s vepřovým, tak hovězím masem. Dle tehdejší nabídky.
Tak trochu za trest byla i vyhlášená mléková polévka, tlusté, nebo velmi prorostlé maso, nebo koprovka. Kandidátem na blaf byly i ryby nevábné vůně a nevzhledného zpracování. Jakožto například i čočka, hrachová kaše, nebo nedej drožďová a dršťková polévka.
Pokus o zdravé stravování
Aby se neřeklo, i do školních jídelen musela občas zavítat „zdravá strava“. Ne vždy se to ale snoubilo s úspěchem. V rámci dodání živin a vitamínů pro děti se zařadilo do menu tofu, nebo sója. Bohužel zpracování nebylo právě nejchutnější a bylo bez nápadu. Rovněž přísun zeleniny nebyl ideální. Maximálně se podávala v podobě, kterou většina z nás neměla ráda – tedy dušená. Připomínala kaši, kterou se každý pokusil vrátit. Dozor jídelny byl však neúprosný. Vzpomínáte?
Sladká jídla jako odměna a bonus
Děti obecně milují sladkosti. Sladký oběd byl tedy ve své době velmi oblíbeným proložením nudného jídelníčku. Mnozí z nás si jistě pamatujeme výtečnou klasiku v podobě buchtiček s vanilkovým krémem, palačinky, krupicovou kaši, nebo výbornou rajskou omáčku. Mezi favority patřily i skvostné škubánky s mákem a cukrem polité máslem. Další variantou byl posyp kakaa, nebo skořice. Prostě úžasná záležitost, kterou si děti rády přidávaly. „Sladké dny“ byly jedinečným zážitkem pro chuťové buňky. Děti se sice řádně nacpaly bílým cukrem, zato chuť byla blažená. Podobnou příčku v oblíbenosti jistě držely kynuté, nebo tvarohové knedlíky s ovocnou náplní, stejně jako nadýchaný rýžový nákyp.
Pokud byly kuchařky šikovné, sladká jídla jim mizela téměř pod rukama. Na rozdíl od jiných „chuťovek“, před kterými by možná někdo z nás i dnes raději utekl.
Také ve Vás slovní spojení „školní jídelna“ vyvolává určitou nostalgii? Ať už to byly nevábně upravené stoly, staré opotřebované tácy, nebo čaj zvláštní chuti. I tak musíme připustit, že se v nekonečné frontě na výdej oběda dala zažít neskutečná legrace.
Pojďte si projít pár otázek vztahující se k oblíbeným i nenáviděným jídlům ve Vaší jídelně. Kolik budete znát odpovědí?