Římský císař Valerián se dostal do spárů perskému králi. Jeho ponížení nebralo konce
Foto: Marie-Lan Nguyen / Creative commons, CC-BY, https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/legalcode.cs
Když perský král ve 3. století zajal římského císaře, nezabil ho, místo toho jej vystavil posměchu, který neskončil ani po smrti.
Smrt roztaveným zlatem není jen děsivým vynálezem kultovního seriálu Hry o trůny. Ve třetím století tak údajně zemřel římský císař Valerián. Valeriánova hrůzná smrt byla téměř stejně hrozná jako děsivé popravy v době Jindřicha VIII., a to už je co říct. Naneštěstí pro Valeriána byla jeho poprava jen jednou částí jeho ponižujícího zajetí v rukou Peršanů. Tedy pokud máme věřit vyprávění Lucia Caecilia Firmiana Lactantia, raně křesťanského autora, který nebyl Valeriánovým příznivcem.
Být císařem bylo jako rozsudek smrti
Když se Valerián v roce 253 stal císařem, Řím se nacházel uprostřed krize třetího století. Během pouhých 50 let se v říši vystřídalo téměř 50 císařů. Mnoho císařů vydrželo na trůně jen několik měsíců, zavraždili je soupeři nebo dokonce jejich vlastní vojáci. Jak říká historik Pat Southern: "Být prohlášen císařem kdysi znamenalo vrchol kariéry. Ve třetím století to byl rozsudek smrti." Valeriánových sedm let vlády se tak mohlo zdát jako úspěch, dokud nebyl zajat největším nepřítelem Říma, Peršany.
Perský král Šapur I. porazil tři římské císaře
Valeriánovým soupeřem byl perský král Šapur I. Když se Řím pokoušel expandovat na Blízkém východě, Šapur ho zatlačil zpět. Nejprve zabil římského císaře Gordiana III. v bitvě u Misiche a poté porazil jeho nástupce a zmocnil se města Antiochie. Největšího vítězství však Šapur dosáhl v roce 260, kdy v bitvě u Edessy zajal císaře Valeriána.
Valerián se stal lidskou podnožkou krále Šapura
Lactantius, raně křesťanský spisovatel, kterému bylo v době Valeriánovy smrti 20 let, napsal popis zacházení s císařem v rukou Peršanů. Lactantius napsal, že král Šapur Valeriána mimo jiné ponižoval tím, že ho používal jako lidskou podnož. "Perský král, který z něj udělal zajatce, kdykoli se rozhodl nasednout do kočáru nebo nasednout na koně, přikázal Římanovi, aby se sklonil a předložil mu záda." Podle Lactantia se král pokaždé, když šlápl na císaře, usmál a řekl: "Tak to má být, a ne tak, jak to Římané vykreslují na desce nebo na omítce," čímž se vysmíval císařově ztrátě moci.
Valeriánův syn se ani nepokusil svého otce zachránit
Během Valeriánova zajetí vládl Římu jeho syn Gallienus. Gallienus byl však tak slabý, že se nikdy nepokusil vlastního otce zachránit. Místo toho měl prý plné ruce práce s potlačováním povstání v západních provinciích Říma, kde se jeho rival Postumus prohlásil císařem Galské říše. Těžko říct, zda se bál, byl mu osud otce lhostejný nebo se za něj styděl. Varianta, že neměl na záchranu otce čas, je však krajně nepravděpodobná.
Místo aby Valeriána zabil, Šapur ho trápil a urážel
Během zajetí římského císaře mohl Šapur Valeriána kdykoli popravit. A podle některých historiků se tak pravděpodobně stalo. Lactantius však tvrdil, že král chtěl zajistit, "aby římské jméno zůstalo dlouho výsměchem a posměchem barbarů". V důsledku toho Šapur vystavil poníženého císaře přívalu urážek. Valeriánova krutá poprava byla pravděpodobně inspirací známé scény z první série Hry o trůny. Až na to, že ve třetím století to zlato lili do krku. Přesně to se mohlo stát Valeriánovi, když krále Šapura přestalo bavit ho urážet.
Podle alternativní příčiny smrti, kterou postuloval Lactantius, byl Valerián zaživa stažen z kůže a "jeho kůže, stažená z těla, byla obarvena vermilionem a umístěna v chrámu barbarských bohů". Stažená kůže byla vycpána slámou a Valeriánova vycpaná rudá mrtvola vystavena jako symbol perského triumfu a připomínka Římanům, aby si nebyli příliš jisti svou silou.
Je možné, že Lacantius si příběh přikrášlil
Lactantius možná své vyprávění o Valeriánově mučení zveličil, aby císaře ještě více zostudil a ukázal, že ti, kdo pronásledují křesťany, dostanou, co jim patří. Jeho kniha se koneckonců jmenovala Způsob, jakým umírali pronásledovatelé. A napsal: "Bůh potrestal [Valeriána] novým a mimořádným způsobem, aby to bylo poučením pro budoucí věky, že protivníci nebes vždy dostanou spravedlivou odplatu za své nepravosti."