Rok 1350 se Karlovi IV. málem stal osudným. Přežil jen díky mistrnému zásahu středověkého chirurga
Foto: Public domain, Wikimedia commons
Krvácel z úst, otékal mu jazyk a dusil se. V zahraničí si šuškali, že byl císař otráven. Ačkoliv se po dlouhých měsících zotavil, nadosmrti zůstal postižený. Co se tehdy stalo? Odpovědi přinesl po více než 600 letech výzkum jeho kostry.
V Čechách se událost tajila
V říjnu roku 1350 utrpěl český král a římský císař Karel IV. (1316–1378) vážné zranění, které historici popisují jako „smrtelný úraz“. Císař náhle zmizel z veřejného života a skutečný důvod znali jen jeho nejbližší. Začaly se šířit zvěsti, že panovníkův život visí na vlásku. Zahraniční kronikáři císařovo celkové ochrnutí připisovali otravě. Čeští kronikáři naopak vše zamlčeli. Jednali nejspíše na popud samotného panovníka, aby byla zachráněna jeho čest. O půl roku později byl Karel IV. natolik uzdraven, že mohl opět vykonávat své vladařské povinnosti.
Zranění jej navždy změnilo
Prodělané zranění jej však změnilo navždy, a to jak po fyzické, tak i psychické stránce. Při svém zotavování měl spoustu času přemýšlet. „Během té doby měl čas všechno přehodnotit. Bylo to jeho zásadní životní zastavení. Na lože ulehl jako nevycválaný kluk a vstal jako státník,“ uvedl pro Český rozhlas 2 profesor ortopedie Jan Bartoníček. Navzdory zotavení byl Karel doživotně poznamenán také tělesně. Měl shrbenou krční páteř, čímž se zmenšila jeho postava. Největším problémem pro císaře bylo omezení hybnosti hlavy, kvůli kterému se musel otáčet celým tělem.
Výzkum přináší odpovědi
Výzkum Karlovy zachované kostry prováděl od roku 1977 antropolog prof. Emanuel Vlček se svým týmem. Ukázalo se, že Karel IV. byl drsný a silný válečník. Se svou výškou 173 cm byl na svou dobu poměrně vysoký, měl atletickou postavu a silné kosti, které dokládají cílené posilování. Na jeho ostatcích byla objevena řada vážných zlomenin a menších šrámů. Zdá se, že Karel IV. rád vyhledával souboje a rytířská klání až do okamžiku, kdy jej jeho záliba málem stála život. Turnajů se přitom zúčastňoval tajně pod cizím jménem. Papež Klement VI. mu dokonce v dopise z roku 1347 vytýkal, že jsou rytířské souboje pod jeho císařskou důstojnost.
Ani dnes by nebylo přežití jisté
„Antropologický výzkum odhalil na levé straně krční páteře ve výši 3. až 5. obratle zcela zjevné stopy krevního výronu,“ popisuje první z vážných zranění z roku 1350 deník iDNES. Několikanásobná zlomenina se nacházela také na dolní čelisti, včetně šesti vylomených zubů. K těmto zraněním nejspíše došlo při zásahu protivníkovým dřevcem a následném pádu z koně při turnaji konaném pravděpodobně v Itálii. Následovalo prudké ochrnutí, krvácení z úst, otok jazyka a spodní části ústní dutiny znemožňující dýchání a polykání. Odborníci se shodují, že i dnes by přežití takového zranění bylo velmi problematické.
Kvalitní lékařská péče a trochu zázrak
Radomír Čihák, člen týmu profesora Vlčka, se domnívá, že Karel IV. přežil jen díky své perfektní fyzické kondici a také včasnému zásahu turnajových ranhojičů. Zkušený chirurg ihned zajistil dýchání a zastavil krvácení. Poté vysunul zaraženou dolní čelist a zlomeninu zpevnil drátem. Hedvábným vláknem zašil potrhané tkáně a zlomenou čelist zafixoval obvazem. To, že císařovo ochrnutí po čase odeznělo a císař se mohl vrátit ke svým povinnostem, bylo velkým zázrakem. Jeho kvalitní rehabilitace je připisovaná především jízdě na koni, která je v současnosti doporučována pacientům po zranění páteře a míchy.