Janoušek udělal kariéru u maďarských i slovenských komunistů, kandidoval proti TGM, jeho syn byl brutálním vyšetřovatelem
Foto: Zelenymuzik / Creative commons, CC-BY-SA
Ve Vídni vyučený zámečník, dělnický novinář a funkcionář dělnických spolků Antonín Janoušek pobýval od roku 1918 v Budapešti, kde pracoval jako dopisovatel kladenských novin Svoboda. O rok později se tak mohl dostat do středu dění v Maďarsku, zbaveném vlády Habsburků, ale rozvráceném nejistotou z dalšího osudu země. A „činil se“ velmi.
Prozatímní demokratická vláda hraběte Károlyiho nechtěla nést břemeno potupného míru, a tak moc v zásadě přenechala sociálním demokratům. Toho využili komunisté a v březnu 1919 se situace natolik radikalizovala, že došlo k vyhlášení Maďarské republiky rad. V této situaci se podle encyklopedie Jana Randáka Antonín Janoušek zapojil do dění jako vedoucí české a slovenské sekce Ústředního výboru Maďarské komunistické strany.
„Prezidentem“
Když revoluční maďarské jednotky vpadly v polovině června 1919 na Slovensko, vyhlásil Janoušek dne 16. června 1919 v Prešově Slovenskou republiku rad. Sám Janoušek se pak stal na tři týdny členem jejího Revolučního výkonného výboru a předsedou Revoluční vládní rady, tedy jakýmsi prezidentem onoho dočasného útvaru, uvádí se v encyklopedii Osobnosti českých dějin.
Slovenská republika (z)rad
Slovenská republika rad však nedokázala převzít od maďarských revolučních vojsk skutečnou moc, i když se formálně rozkládala na rozsáhlém území jižního a východního Slovenska a patřila k ní města Nové Zámky, Levice, Banská Štiavnica, Zvolen, Lučenec, Rimavská Sobota, Rožňava, Prešov a Košice. Skutečnou autoritu však vykazovala jen v Prešově a bezprostředním okolí a byla plně závislá na Maďarech. Když 7. července československé oddíly vytlačily revoluční Maďary zpět za hranice, zanikla i Slovenská republika rad. Její instituce se přesunuly na území Maďarska a po porážce maďarské revoluce na konci července zanikly.
Vězení a volba dvou hlasů
Po pádu Maďarské republiky rad v srpnu 1919 byl Janoušek vězněn v Maďarsku a později v roce 1920 ho Horthyho režim odsoudil a vydal československým úřadům. To však nezabránilo tomu, aby jej komunisté už v prezidentských volbách roku 1920 nenominovali proti T. G. Masarykovi. Získal však jen dva hlasy.
„Charita“ v zaslíbeném SSSR
V roce 1922 obdržel sovětské občanství a vystěhoval se do SSSR, kde se stal zmocněncem Mezinárodní dělnické pomoci. Žil pak v sovětské autonomní republice Čuvašsko a v jejím hlavním městě Čeboksary založil sirotčinec. Je tu po něm pojmenována ulice. Zemřel v roce 1941, podle všech údajů kupodivu přirozenou smrtí.
Syn horší otce
Jeho syn Pravoslav Janoušek bojoval na frontě Vlastenecké války, působil pak jako důstojník sovětské NKVD (sovětský Lidový komisariát vnitřních záležitostí) a po roce 1948 přišel do ČSR a byl nasazen ve službách StB. ,,Proslavil se" jako brutální vyšetřovatel, který byl nakonec postaven mimo službu.