Jak si čeští emigranti v Chicagu poameričťovali příjmení
Foto: Hrob Charlese Josepha Vopičky (1857-1935) na Českém národním hřbitově, Chicago. Zdroj: Nick Number / Creative commons, CC-BY
Během období rozsáhlé imigrace do Spojených států, kdy do Chicaga přicházely tisíce lidí ročně, se Češi asimilovali do převážně anglicky mluvící společností jen omezeně. Změny v podobě jejich příjmení probíhaly spíše sporadicky.
Potřebu přizpůsobení pocítili ti, kteří přišli do Chicaga před velkými migračními vlnami, a později, zejména Čechoameričané druhé generace v období, kdy česká komunita začala od konce 30. let 20. století postupně rozpadat. Analýzou příjmení českých vystěhovalců do USA lze proto dospět k zajímavým závěrům, popsala Lenka Křížová, rozená Procházková ve své stati Amerikanizace českých příjmení na území Chicaga zveřejněné na webu Naše řeč Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR.
Podle Křížové, která pracuje v Historickém ústavu AV ČR a zároveň působí jako středoškolská učitelka českého jazyka a dějepisu, jsou velmi dobrým pramenem pozorování vývoje změny českých příjmení „nekrology uveřejněné v periodiku Denní hlasatel, vycházejícím v Chicagu od roku 1891. Zajímavé svědectví poskytují náhrobní kameny na Českém národním hřbitově (Bohemian National Cemetery) – zejména pokud se vedle sebe nachází více náhrobků několika generací jedné rodiny“. Jako příklad uvedeme - Proháska, Waniata, Steiskal, Mahacek atd.
I přestože je vhodné být opatrný při rozhovorech s potomky Čechoameričanů, právě oni mohou poskytnout důvody, proč jejich rodiče a prarodiče změnili svá příjmení. Pokud je to možné, je doporučeno tyto informace ověřit pomocí písemných pramenů, které jsou často k dispozici jako přílohy k rodinným kronikám uloženým v The Czech & Slovak American Genealogy Society of Illinois.
Proměny, kterými prošla česká příjmení, lze do jisté míry uspořádat. Postupně všechna příjmení ztratila diakritiku, což často souviselo s úpravou výslovnosti. Tato změna byla často vítána, protože skrývala slovanský původ a usnadňovala začlenění do většinové společnosti. Další úpravy probíhaly náhodně, což vedlo k existenci několika variant původně českého příjmení u předků a příbuzných osob. Někteří Čechoameričané se pokoušeli vyřešit nežádoucí slovanský původ a komunikační problémy výraznějšími změnami svých příjmení.
Příklady
Příjmení se podle Křížové mohla vyvíjet změnou samohlásek, nejčastěji š → sh (Tomashek, Prusha), č → ch (Kotrch, Hamachek), k → ck (Kasick, Drabeck), j → y (Lokay, Yamnicky), l → ll, (Mally, Havell), v → w (Weselý, Chwatal), z nichž některé proběhly pod vlivem němčiny (č → tsch jako Ondratschek, c → tz jako Kadletz , š → sch jako Bartosch ), řidčeji vokalické (ý → ey, vkladné e jako Cerney a Herbacek), vedly často ke snaze zachovat původní výslovnost.
Jsou doloženy i případy, kdy se původně česká příjmení překládala doslovně. Porozumění mechanismům, jakými se česká příjmení v USA měnila, může pomoci lépe porozumět mentalitě potomků českých přistěhovalců. V současné době mnoho potomků někdejších českých imigrantů projevuje zájem o své kořeny, který si často uvědomují právě prostřednictvím svého příjmení. Zájem o rodinnou minulost přispívá k posílení vlastní identity a soudržnosti Čechoameričanů třetí, čtvrté, někdy i páté generace.
Výslovnost
První generace Čechoameričanů často preferovala ponechat svá původní příjmení beze změn, zejména v době, kdy česká komunita v Chicagu byla dostatečně velká, aby to umožňovala alespoň až do třicátých let 20. století. Avšak s postupným rozpadem českých čtvrtí se tito jedinci začali více setkávat s většinovou společností, která nemusela brát v úvahu pravidla české výslovnosti. Tento trend často nepodporovali ani členové druhé generace. Situace byla odlišná ve venkovských oblastech, kde byla česká komunita soudržnější a znalost češtiny se udržovala i mezi třetí a někdy i čtvrtou generací.
Porozumění
Pochopení procesů, jakými se česká příjmení v USA proměňovala, může přispět k lepšímu porozumění myšlení potomků českých přistěhovalců. V dnešní době mnoho potomků bývalých českých imigrantů projevuje zájem o své kořeny, často skrze svá vlastní příjmení. Tento zájem o rodinnou historii posiluje jejich identitu a vytváří soudržnost mezi Čechoameričany třetí, čtvrté, a někdy i páté generace.