Zápach linoucí se z pražských ulic byl schopen zastavit i tureckou expanzi
Foto: Jindřich Eckert / Public domain, Wikimedia commons
Pražané bojovali proti všudypříromnému zápachu vskutku kuriozně. Kupovali pokojové rostliny z dovozu a hojně jimi vybavovali své domovy. Když to nepomáhalo, nastoupilo pálení nejrůznějších vonných koření či pryskyřic, které měly provonět vzduch. Proti pražskému puchu a nehygienickým podmínkám se ale bojovalo jen ztěžka. Odkud se v matičce měst tak odporný zápach vzal?
„Přestože již v 15. století měla Praha svého prvního městského hygienika (byl jím poradce a osobní lékař císaře Zikmunda – Albík z Uničova), jistý Angličan se počátkem 17. století nechal slyšet, že zápach linoucí se z pražských ulic by byl schopen zastavit i tureckou expanzi. píše ve své knize Co v průvodcích nebývá, aneb Historie Prahy k snadnému zapamatování spisovatelka a novinářka Stanislava Jarolímková.
Umírání velké
Ve stejné době napsal italský lékař Hippolyt Guarinoni, že „Malá Strana, Staré a Nové Město..., kteréžto hluboko dole jsou a nečistotou velikou vlhkou po všech ulicích přetíženy, veskrz odpornou a zlou způsobu mají, pročeż divu není, že častěji tam umírání velké pojde..." Podle Jarolímkové umíralo na přelomu 18. a 19. století v Praze dvakrát více lidí než na venkově, a ještě v sedmdesátých letech 19. století byla česká metropole považována za jedno z nejnezdravějších měst.
Proč zrovna Praha?
Důvodů tohoto neradostného stavu bylo mnoho: Praha ležela v dolíku, navzdory zákazům v ní byl až do 19. století rozšířený chov dobytka a drobných užitkových zvířat, až do druhé poloviny 18. století se pohřbívalo přímo uprostřed zástavby, dláždění postupovalo velmi pomalu, ulice byly plné nečistot, lidé byli nuceni pít znečistěnou vodu, kanalizace nebyla dlouho žádná nebo byla nedokonalá.
Poznámka k úvodnímu snímku: Stavební zchátralost a bizarní nahuštěnost Josefovské zástavby včetně nezdravé přelidněnosti, které byly hlavními oficiálními důvody asanačního zásahu, jsou patrné ze snímků josefovských dvorků a zákoutí. Zdroj: Jindřich Eckert - http://www.zastarouprahu.cz/pragensia/fotogalerie/josefov.htm, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1812698
Náprava nekonečná
Svou polohou město bylo omezené ve svých možnostech zásahů. Naopak, ve všem ostatním bylo možné něco udělat, ale trvalo to velmi dlouho, než k nějakým změnám došlo. Už za první republiky, koncem dvacátých let 20. století, se hovořilo o nepříznivých hygienických podmínkách a potřebě přemístit průmyslové závody na východní okraj města kvůli směru větru, uvádí Stanislava Jarolímková. Diskutovalo se také o tom, že domácnosti by měly být vytápěny plynem nebo elektřinou, a že pražská nádraží by měla být elektrizována. Například obyvatelé rodinných domků s malými zahrádkami na vinohradské Smetance si sice mohli užívat krásný výhled na Prahu, ale tento zážitek jim kazil kouř z Hlavního nádraží.
Zlepši vzduch, vyžeň puch
„Především proti všudypřítomnému zápachu začali prý Pražané pěstovat některé dovážené pokojové květiny. Patřily k nim hortenzie, které přišly do Čech roku 1804 a rychle se zde rozšířily - stejně jako pivoňky a chryzantémy. Je ovšem jasné, že tyto krásky příliš nepomáhaly - stejně jako situaci nezachránilo ani pálení nejrůznějších vonných koření či pryskyřic, které měly provonět vzduch," citujeme Jarolímkovou, ale je jasné, že problém se nevyřešil, protože zde byla spousta dalších zdrojů puchu a nečistot.
Pražané platili za zdravotní ošetření méně než mimopražští. Bylo nutné eliminovat příliv pacientů z…
Ulice patřily havěti
Pokud jde o chov zvířat, již od roku 1380 platil zákaz vypouštění prasat do ulic, přesto se však po městě probíhala řada zvířecích druhů, včetně slepic a další „ havěti". I přes opakující se pokusy o zavedení restrikcí, užitková zvířata se zde běžně chovala až do 19. století. V roce 1877 například existoval chlév na samotném Malostranském náměstí, kde bylo přes dvacet dobytka. Stížnosti se též týkaly hus a holubů chovaných ve velkém množství v Židovském Městě, zatímco v celé Praze pobíhalo přibližně 2 000 koní a 500 krav.
Zvonící psi
Psi, bez majitele i s páníčkem (ti měli zvonec na krku), se pohybovali po ulicích volně a živili se hlavně odpadky. Tzv. zvoncová povinnost byla určena všem majitelům psů, ale nebyla příliš dodržována.
Mršiny vůkol
Dalším velkým problémem bylo hromadění mršin na ulicích, neboť až do začátku 18. století nebylo povinné je bezodkladně odstraňovat. Překvapivé bylo, že pokud se dotkl takovéto mršiny řemeslník, mohl být vyloučen z cechu jako nepoctivý.
Hřbitov, kam se podíváš
Pražané byli pohřbíváni téměř kdekoliv, hřbitovy byly u každého farního kostela a kláštera, dále se plnily kostnice. Této problematice se budeme věnovat více v některém z našich dalších článků.