Často si přejeme samotu, ale nezvládáme ji. Bojíme se být sami se sebou, tvrdí odborník
Foto: despotoll / Depositphotos
Dnešní svět nás má naučené, že samota je něco špatného. Bojíme se, že když budeme sami, budeme nešťastní a osamělí. Přitom dřív lidé vyhledávali samotu jako cestu k sobě samým. Mniši se zavírali do jeskyní, mudrci se stahovali do hor. Proč? Protože věděli, že v tichu a samotě můžeme nejlépe poznávat sami sebe.
Dnes máme sociální sítě, mobily a spoustu dalších způsobů, jak se vyhnout samotě. Ale co když je to právě ta samota, kterou tak moc potřebujeme? Co když nás ten strach ze samoty připravuje o možnost skutečně se poznat, ptá se a zároveň poutavě odpovídá Jan Lípa, český právník, religionista, ekolog, vysokoškolský pedagog a současný představitel Učení Františka Drtikola na webu Spirituality-studies.org.
Prosté bytí
Co je samota z pohledu psychologie? Je to „prosté bytí sama se sebou bez přítomnosti jiných osob, dobrovolně zvolený stav, kdy se na určitý čas stáhneme ze sociálního kontaktu, abychom se obrátili k sobě a svým potřebám. Podle aktuálních poznatků může mít kvalitně prožitá samota až blahodárné účinky pro lidskou mysl a celkovou životní pohodu,“ popisuje samotu web Psychologie.cz.
Bojíme se být sami, nebo se bojíme být sami se sebou?
Zkusme si nyní položit tuto otázku. Možná by stálo za to si občas udělat čas na to být opravdu sami. Bez mobilu, bez lidí, jen my sami se sebou. A třeba zjistíme, že to není tak hrozné, jak si myslíme. Možná dokonce zjistíme, že to je právě to, co nám chybí, upozorňuje Lípa, autor řady odborných i populárně naučných publikací.
Proč se tak bojíme být sami?
Možná proto, že jsme zaplaveni informacemi a neustálou stimulací. Když se ocitneme bez ní, najednou musíme čelit svým myšlenkám a nápovědám z nitra. A to může být děsivé, zvláště když se v nich ztratíme.
Stres a samota jdou často ruku v ruce
V článku s titulkem Posvátná samota Jan Lípa uvádí, že když jsme ve stresu, často toužíme po útěku do samoty. Chceme si odpočinout od lidí a hluku. Jenže paradoxně právě ve stresu nejsme schopni samotu využít. Místo toho se v ní můžeme ještě více zaměřit na své problémy a úzkosti.
Jako bouřka
Tuto situaci si můžeme představit jako bouřku: Když venku řádí bouře, chceš se schovat do bezpečí. Ale pokud se schováš do kůlny bez oken, kde není žádné světlo ani zvuk, můžeme se cítit ještě více ztracení a vyděšení.
Jsme roztěkaní, ve stresu a přítomnost nám utíká: naučte se 5 technik soustředit se na „tady a teď“…
Jak se naučit být sám se sebou?
- Začít malými krůčky: Odložte asi na hodinu telefon, jděte se sami projít do přírody.
- Meditovat: Naučte se soustředit na svůj dech a pozorovat myšlenky bez jakéhokoliv soudu.
- Pěstovat koníčky: Najděte si činnosti, které vás baví a při kterých můžete být sámi se sebou.
- Hledat podporu: Pokud se cítíte sámi a ztracení, nebojte se požádat o pomoc. Můžete se svěřit kamarádovi, rodině nebo terapeutovi.
Sami beze strachu
Samota není něco, čeho se máme bát. Je to příležitost k růstu a sebepoznání. Když se naučíme být sami sebou, budeme lépe připraveni čelit životním výzvám a podaří se nám budovat pevné vztahy s ostatními.
Kvalitní dobrodružství
A ještě jedna myšlenka na závěr. Není důležité, jak dlouho jsme sami, ale jak kvalitně ten čas strávíme, protože největší dobrodružství je objevovat sám sebe.