Stěhování robustních Selk´namů: Muži nesli luky a šípy, ženy veškeré vybavení domácnosti a děti
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
První lidé přišli do Ohňové země asi před 11 tisíci lety. Patřili pravděpodobně ke kmenu Haushů, kteří společně s kmenem Selk´namů obývali tento ostrov až do příchodu kolonistů ze středního Chile koncem 19. století.
Selk´namové byli na indiánské etnikum mimořádně vysocí. V průměru měřili 174 cm a misionáři v místních misiích je popisovali jako obry, kteří v některých případech dosahovali výšky až 190 cm. Muži působili opravdu mužně a ženy, i když byly menší, měly rovněž robustní postavy. Rysy obličeje byly ostré, podobné severoamerickým indiánům, popsali cestovatelé a fotografové Haškovi.
Vše směřovalo k otci
Selk´namové i Haushové byli organizováni v patrilineárních a patrilokálních společenstvích (tzn. osobní atributy, privilegia a majetek se dědí v otcovské linii, mužští potomci žijí na území otce). Když se žena vdala, odešla ke svému manželovi, měla však právo vrátit se na teritorium svého otce.
Rodové harweny byly svaté
Každý rod měl své teritorium, které se nazývalo harwen. Toto teritorium bylo dané a bylo respektováno ostatními rody. Podle některých zdrojů se uvádí, že na území Ohňové země bylo celkem 82 harwenů (69 Selk´namských, 11 Hausherských a 2 Kaweskarských).
Selk´namové mohli provádět sběr a lovit pouze ve svých harwenech. Pokud chtěli vkročit do cizího území, museli vždy předem zaslat vzkaz s žádostí o povolení. Pokud toto pravidlo bylo porušeno, mohli být příchozí napadeni vlastníky území. Vlastníci území žádosti o vstup nikdy neodmítali, popisují Haškovi.
Velká haska
Zatímco rod byl širší společenství příbuzných, nejužší rodina – rodiče, děti, prarodiče, svobodní strýcové, bezdětné sestřenice a bratranci – se nazývala haska.
I bez vedení fungovali
Každý člověk ve společenství Selk´namů mohl mít jeden nebo více titulů současně, což mu dodávalo vyšší prestiž. Titul neznamenal, že ostatní lidé mu byli podřízení. Selk´namové žili v beztřídní společnost bez šéfů, každý se musel podílet na zajištění živobytí.
Časté stěhování: vše na zádech
Selk´namové jsou považováni za lidi doby kamenné. Žili jako lovci a sběrači v přírodě a stěhovali se velice často, aby hledali lepší zdroje obživy. Když se stěhovali, šli nejprve muži. V ruce nesli luk a na rameni měli toulec s šípy. Ženy šly za nimi a nesly veškeré vybavení domácnosti. Pokud měly malé dítě, pak nesly v dřevěné „sedačce“ na zádech ještě dítě. Nakonec šli staří lidé a větší děti. Pochod byl veden po ustálených stezkách a předem byla stanovena přechodná tábořiště, kde bylo co lovit a chytat.
Lidé obydlí Antarktidu stejně jako v minulosti dinosauři a obří tučňáci. Místní klima se blíží tomu…
Rychlostany
Lišila se obydlí na severu a na jihu. Severní Selk´namové ze stepí stavěli polokruhové větruodolné stany. Používali přitom dřevěné tyče a kůži z lam guanako. Jižní Selk´namové stavěli kuželové domy. Při jejich stavbě využívali kmeny stromů a prostor mezi kmeny byl vyplněn větvemi, trávou a hlínou.