Šest Nobelových cen pro octomilky: Podílely se na výzkumech, pomohly nám pochopit, jak funguje naše tělo
Foto: roblan / Depositphotos
Šest Nobelových cen. Tolik mají na svém účtu mouchy octomilky, které se tak staly hmyzem, který nám pomohl pochopit, jak funguje lidské tělo. Díky nim moderní medicína pokročila. Navíc se zjistilo, že jejich a naše tělesné funkce nejsou tak odlišné, dokonce jsou hodně podobné.
Vše začalo výzkumem z roku 1933
První výzkum se stal v USA. Tehdy se ještě nevědělo, jak velkou souvislost octomilky s námi mají. A nezáleží jen na genech, v těle našem a těle octomilek se dějí podobné reakce. Díky tomu moderní medicína pokročila. Díky octomilkám mnohem více rozumíme genetice, složitým procesům našich pěti smyslů a také můžeme využívat kmenové buňky k nápravě poškozených orgánů.
Podívejme se na všechny výzkumy, v nichž octomilky sehrály důležitou roli a ledasčemu nás přiučily.
V Muší místnosti se potvrdila teorie genetiky
Biolog T. H. Morgan přišel s nápadem začít zkoumat zdánlivě zcela odlišný živočišný druh, octomilku. Učinil tak již v roce 1910, kdy zjistil, že když zkříží octomilky s bílýma očima a octomilku s červenýma očima, potomci získají ten či onen barevný odstín. Navíc přišel na to, že mouchy s bílýma očima tuto barvu získaly z chromozomu X. Mouchy, u kterých se barva očí přenesla z chromozomu Y, jediného chromozomu určující samčí pohlaví, vznikla červená barva.
Vědec Morgan však zašel dál a přišel s teorií, že geny jsou v chromozomu poskládány jako korálky na provázku. Lze je různě kombinovat, čímž vznikají nové genetické kombinace. Do této doby lidé věřili, že chromozomy nemají žádný vzhled a geny jsou shlukem, který chromozom vytváří.
A tak se pustil do studia v Muší místnosti, kde zcela logicky studoval octomilky. Přišel na to, co je nám dnes již zcela známé, a v roce 1933 obdržel Nobelovu cenu za výzkum.
Vystavení octomilek radiaci vedlo ke genetickým mutacím, díky nim není ozařování nebezpečné
V roce 1946 získal vědec Hermann Joseph Müller Nobelu cenu za své výzkumy octomilek. Od roku 1926 do roku 1927 je choval a vystavoval různým stupňům radioaktivity. Díky octomilkám zjistil, že vlivem radiace se genetika mění a vytváří mutace.
Co z toho vyplývá pro nás? Vědci začali zjišťovat, jak zabránit těmto mutacím během ozařování, a ty tak jsou pro nás zcela neškodné, například při léčbě rakoviny.
Na jaký princip funguje čich? Budete se divit, jak je celý proces složitý
Vědci Richard Axel a Linda B. Bucková nezávisle na sobě pomocí svých výzkumů zjistili, že jeden receptor čichu se rovná jedné buňce a že každá funguje bez pomoci jiných. Využili různá zvířata, včetně myší. Hlavní zdroj zdárných zjištění však byly octomilky. Během jejich pozorování se zjistilo, že to nejsou myši, nýbrž právě ony, kdo k nám mají blíže.
Také zjistili, že každá čichová buňka vnímá jiný typ pachu. Pokud bychom tedy přišli o určitou část čichu, některé pachy bychom již vnímat nedokázali.
Tito vědci nejdříve spolupracovali, ale poté se v roce 1991 po sepsání společného článku od sebe odtrhli a každý prováděl výzkum zvlášť.
Díky tomuto objevu se později zjistilo, že na podobném principu fungují i ostatní smysly, zejména chuť, a dnes známe umístění chuťových pohárků pro všech pět (dříve čtyř) známých chutí.
Octomilky pomohly i s pochopením biologických hodin lidí, zvířat i rostlin
Stejně jako všichni ostatní, člověk má biologické hodiny. Pozná, kdy je den a kdy je noc, i když je ponechán několik dní ve tmě. To se zjistilo díky pokusům jak na rostlinách, tak na zvířatech, octomilky nevyjímaje.
U těch dokonce našli a odstranili gen zodpovědný za tyto biologické hodiny. Tento gen zkoumali a konečně zjistili, že tento gen řídí protein, který se v noci hromadí v buňkách, kdežto v čas největší aktivity, během dne, mizí.
Primitivní imunitní systém much zodpověděl řadu otázek
Hmyz má vrozený obranný systém, který u nás lidí matka předává plodu během těhotenství. Nikdo však až do experimentu s octomilkami nevěděl, za jakých podmínek se obranný systém spouští. A věřilo se, že buňky živočichů samy o sobě nedokážou rozlišit přátelské organismy od těch parazitních, které buňky napadají.
Jules Hoffman však v roce 1996 dokázal, že octomilky rozeznají infekci, a jejich obranný systém se okamžitě aktivuje. A to nejen u dospělých jedinců, ale také much dosud nevylíhnutých. Díky tomu zjistil, že obranné látky má již embryo všech zvířat a také lidí.
Kmenové buňky
Šestá Nobelova cena je octomilkám připočítána za objev kmenových buněk, tedy buněk, které se duplikují podle buněk okolních. Zde není třeba nic dodávat, snad jen velký dík octomilkám a všem vědcům, kteří se podíleli na tomto výzkumu.