Severské národy se se svými stařešiny příliš nemazlili. Rituální vraždy byly na denním pořádku
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Komfort domovů důchodců, který dnes drtivá většina civilizované společnosti dopřává starším generacím, nebyl vždy samozřejmostí. Starověké kmeny na území dnešního Švédska tak například řešili stárnutí populace po svém.
Lidská civilizace má dlouhou a hrůznou historii lidských obětí. Jakkoli je tento koncept dnes považován za barbarský, dříve byl nedílnou součástí celé řady společností. V době železné, přibližně v prvním tisíciletí př. n. l., se náboženství stávala stále rozvinutějšími a sofistikovanějšími a k lidským obětem začalo v mnoha různých kulturách docházet méně často.
Například u germánských národů, které vyznávaly staroseverské náboženství, se lidské oběti prováděly jen zřídka. Přesto se jedna z mnoha švédských ság zmiňuje o poněkud zvláštní formě lidské oběti. Tato praxe, známá jako Ättestupa, je formou senicidy, a představovala jeden ze způsobů obětování starších ve prospěch mládí, úrody a prosperity.
Ättestupa a její průběh
Ättestupa je švédský výraz pro příbuzenskou či klanovou propast. Tímto pojmem je označováno hned několik útesů nacházejících se po celém Švédsku. Pojem Ättestupa se pravděpodobně přenesl z pravěkého rituálu, který severské národy prováděly.
Rituál Ättestupa vyžadoval, aby se starší lidé z vlastní vůle vrhli nebo byli svrženi z okraje srázu vstříc smrti. Švédská legenda uvádí, že Ättestupa se konala, když starší lidé již nebyli schopni pomáhat v domácnosti nebo se sami o sebe postarat. Byl to způsob, jak se zbavit rodinného břemene, přičemž pro samotný rituál nebyl důležitý konkrétní věk obětovaného.
Egyptský rituál vážení srdce: Kdo byl hoden posmrtného života a na které duše čekalo věčné zapomnění
Historie rituálu
Pojem Ättestupa se ve Švédsku poprvé objevil v 17. století a zřejmě pochází ze staré islandské Gautrékovy ságy. Zde je vyprávěn příběh o spořivé rodině, která se raději zabije, než aby své jmění utratila. Členové této lakomé rodiny se střídavě zabíjejí skokem z vysoké skály zvané Ættarstapi nebo Ætternisstapi, což znamená „dynastická propast“. Lidé začali vysokým útesům říkat Ättestupa jako narážka na rituální senicidy z tohoto kraje.
Obětování starších nebylo výsadou pouze Skandinávie
Senicida neboli geronticida je úmyslné usmrcení starších osob nebo jejich ponechání napospas smrti. S praktikováním tohoto zabití se setkáváme i jinde v historii některých kultur a předpokládá se, že je spojeno s obdobími strádání. V dobách hladomoru nechávali Inuité své staré lidi na ledě, aby umrzli. V Japonsku zase podobným stylem opouštěli nemohoucí staré ženy v lese či v horách. Některé regiony v Indii senicidu provádí i dnes.
Mohly se tyto rituály skutečně konat? Odborníci mají jasno
Dnes je Ättestupa historiky a lingvisty považován za mýtus. Praxe či rituál sebevražedných propastí pro seniory podle všeho naštěstí nikdy neexistoval.
Mnohá místa zmíněná v Gautrékově sáze dnes přesto existují a je snadné pochopit, že mýtus a příběh o Ättestupě mohou být považovány za realitu. Navíc existují důkazy o tom, že senicida byla na území Švédska v minulosti skutečně provozována. Podobně jako jiné národy tak seveřané své starší nechávali v divoké přírodě. Pojem Ättestupa se paradoxně dodnes používá jako politické heslo k popisu špatně financovaných a zanedbaných programů sociálního zabezpečení pro důchodce.
