Pradávný sibiřský kmen čauča: Snědli hlavu rodiny, z kostí vyrobili amulety. Posmrtný život chtěli trávit kulením mroží lebky v severní polární záři
Foto: Paul Niedieck / Public domain, Wikimedia commons
Čukčové, domorodci žijící na Čukotce, byli kdysi divocí a nelítostní. Mapa z roku z roku 1765 označila jejich poloostrov o velikosti Francie o velikosti Francie jako „divoký a bojovný národ, nepřátelé Rusů, kteří se často zabíjejí, když jsou poraženi“.
Ruská encyklopedie z 18. století je popisovala jako „nejdivočejší, nejbarbarštější, nejneovladatelnější, nejméně civilizovaný, nejhrubší a nejkrutější národ z celé Sibiře (…) od přírody tak zlý a nebezpečný, jako jsou Tunguzové (Evenkové) mírní a klidní“.
Příslušníci etnika si sami říkají Luoravetlan („opravdoví lidé“). Pojmenování Čukča vzniklo zkomolením výrazu čauča („ten, kdo má hodně sobů“). Čukotština nazývaná též čukština patří mezi paleosibiřské jazyky.
Sepjetí s přírodou
Čukčové žili před příchodem Rusů ještě v době kamenné. Vnitrozemské kmeny se živily pastevectvím sobů a ty, které žily na pobřeží, lovem mořských savců; lovily velryby a mrože na lodích zvaných bajdarka za pomocí harpun. Všichni používali nářadí z kamenů, kostí, dřeva a kůže. Vlky chytali do lasa ze spletených zvířecích šlach a divoké husy sráželi k zemi vrhacími koulemi. Jako tažné zvíře vyšlechtili psí rasu sibiřský husky.
Na skalnatých výčnělcích stavěli věže z parohů, na něž vystupovaly čukotské ženy s lampami s tulením olejem chráněnými průsvitnými stínítky z rybí kůže, aby jejich mužové za bouře trefili domů.
Surová strava i „zábava“
Hlavní složkou jejich stravy bylo syrové maso, doplněné v létě bobulemi a červy a v zimě krvavou tlačenkou s kořínky a rybími hlavami. Žili ve stanech z kůží nazývaných jaranga. Základem tradičního náboženství byl kult havrana (kutch).
Často mezi sebou válčili a za každého zabitého nepřítele si na ruku vytetovali tečku. Jejich zábavou bylo zápasit, závodit, zvedat těžké kameny a bojovat se šípy, a když chtěli někomu projevit náklonnost, nazývali ho „malým penisem“ či „chlupatou řití“.
(Milosrdná) senicida
Staří a nemocní lidé neschopní se o sebe postarat měli spáchat sebevraždu nebo požádat své příbuzné o rychlé usmrcení stylem rituálního probodnutím či uškrcením. Věřili, že posmrtný život budou trávit kulením mroží lebky v severní polární záři. Když zemřela hlava rodiny, příbuzní snědli jeho maso a kosti si uschovali jako amulety.
Krutý duševní svět
Neméně drsný a vitální byl duševní svět Čukčů, zabydlený bestiářem „těch chytrých“ neboli kelet. Kelet číhali v rozsedlinách a dutinách, chňapajíce po neopatrných cizincích dlouhými jazyky a chlupatýma nohama, píše Anna Reidová v knize Šamanův plášť.