Již ve středověku znali „sick day". Byl naprostou nutností
Foto: David Teniers the Younger / No restrictions CC0 Wikimedia commons
Ve středověkém dennodenním životě najdeme podle historiků dost detailů, které přisuzujeme až moderní době, přitom byly běžné už tenkrát. I počet pracovních dnů byl srovnatelný s naší dobou. Čím dalším byl středověk moderní? Možná bychom se divili.
Naše generace se posledních 120 let s pomocí sociálních hnutí dopracováváme ke snížení na zhruba 250–260 pracovních dnů ročně, což je ale přesně číslo, které patřilo i k pozdnímu středověku. V jejich případě za to mohlo značné množství církevních svátků. Vedle toho navíc tovaryši často usilovali i o tzv. modré pondělí, uvádí historik specializující se na středověk Martin Nodl v rozhovoru pro magazín Víkend.
O co usilovali řemeslníci?
Neděle byla i ve středověku dnem pracovního klidu, nepochybně se pojila nejen s ranním kázáním, ale i s večerní konzumací alkoholu. Společensky unavení řemeslníci se proto snažili o to, aby měli pondělí volné buď celé, nebo aby mohli do práce dorazit alespoň v poledne. Vlastně šlo o obdobu toho, co dnes nazýváme sick day…
Dvě verze modrého pondělí
Pojem Modré pondělí nalézáme z hlediska církevních tradic během velikonočních svátků a – což je mnohem méně známé – byl modrý první den v týdnu označován řemeslníky jako „nutný“ den volna.
Velikonoční Modré pondělí
Z hlediska křesťanství není Modré pondělí ve velikonočním týdnu, nebo také pašijovém týdnu, nijak významný den. Z pohledu pohanství však přetrvává zvyk počátku velkého jarního úklidu. Hospodyně uklízely stavení a s úklidem pokračovaly i druhý den, tedy na Šedivé úterý, kdy se mají z domu vymést všechny pavučiny.
Proč zrovna modré
Název velikonočního dne je údajně odvozen od sukna, které tento den zdobí kostely. Naopak náhled na pondělí jako na den odpočinku a lenošení pravděpodobně pramení z přípravy na nadcházející dny plné povinností a práce. Nebo prý má kořeny v německém „blauer Montag“, které se vžilo pro den po neděli, kdy se lidé bavili a hojně popíjeli – a na neděle se ani čtyřicetidenní velikonoční půst nevztahoval. Tento názor také můžeme podpořit německým slovem „blau – modrý“, které se vžilo pro den po neděli, kdy si lidé tzv. vyhazovali z kopýtka a hojně popíjeli. Krátká říkanka z tehdejších Humoristických listů zněla: „Že se říká ‚modré pondělí, jaká toho asi je příčina? Inu, při pitkách se udělí velmi snadno ňáká modřina´."
Jakási podoba s dneškem
V úlevách z práce či obliba lenošení - v tom jsme si se středověkými pracanty opravdu podobní. Jen musíme brát v potaz, že středověký člověk vnímal čas jinak, připomíná historik Martin Nodl. „Tehdejší člověk měl v hlavě elementární církevní kalendář, z týdne na týden ale neuvažoval. Měsíc pak nehrál vůbec žádnou úlohu – na vesnici žili agrárním cyklem, ve městě způsobem zima, léto. Jejich život byl ze všeho nejvíc určovaný světlem.“