Sigmund Freud měl své vlastní problémy. Jeho psychoanalýza změnila svět
Sigmund Freud formoval terapeutické postupy, které mnozí psychologové zastávají dodnes. Jeho psychoanalýza změnila pohled na léčbu a chápání duševních poruch. Sám ale neměl jednoduchý život a své problémy řešil svérázně.
V oboru psychologie patrně nenajdete známější jméno než právě Sigmund Freud. Jeho názory sice byly svérázné a dnešními psychology byla většina z nich vyvrácena, nicméně položil základy toho, jak vypadá mnohé terapeutické sezení i dnes. Byl to právě Freud, kdo začal k léčení psychických poruch používat rozhovor. Ale jak se říká, kovářova kobyla chodí stále bosa, a tak i Sigmund Freud čelil mnohým problémům a ducha bolům, které ne vždy řešil ideálně…
Rakouský psychoanalytik z ČR
Sigmund Freud pocházel z velmi chudých poměrů. Narodil se ve městě Příbor v domě zámečníka, v němž si jeho rodiče, obchodník s vlnou Jacob Freud a jeho o 20 let mladší žena Amálie, pronajímali pokoj. Zde bydlela rodina ještě 3 roky po Sigmundově narození. V roce 1859 se rodina přestěhovala do Lipska a následně o rok později do Vídně.
Se stěhováním Sigmund evidentně neměl problém, byl velmi talentovaný na jazyky, údajně jich ovládal až osm plynně.
Jeho rodina to ovšem neměla v dalších letech lehké. Nejenže jako nemluvně zemřel jeden z jeho sourozenců, ale jeho sestry po nástupu Hitlera k moci zahynuly v koncentračních táborech. Sám Freud se tomuto osudu vyhnul a zemřel v pokročilém stadiu rakoviny za pomoci svého přítele lékaře euthanasií, respektive cíleným předávkováním morfiem.
Freudovy neřesti a bolesti
Zvláštním paradoxem zůstává Freudův pohled na ženy, které považoval za méněcenné, a nerozuměl jim. Měl však výjimečný vztah s matkou, která ho jakožto svého nejstaršího potomka velmi zbožňovala. Této přízně si Sigmund užíval. Není divu, že se později zabýval i Oidipovským syndromem a tvrdil, že chlapci mají tendence milovat své matky a nenávidět své otce.
S otcem Freud neměl dobrý vztah. Ne, že by mu nějak ubližoval, ale mladému Sigmundovi připadal málo průbojným, v čemž se utvrdil, když na sebe jednoho dne nechal jeho otec sypat na ulici roj urážek na jeho židovský původ a neřekl ani půl slova. Od té doby Sigmund hledal ve svém životě silné mužské autority jakožto otcovský vzor. A pár jich také mezi svými spolupracovníky našel. Byli jimi např. Ernst Wilhelm von Brücke nebo Josef Bauer.
Blízko měl Freud také k drogám, konkrétně ke kokainu, jehož byl vášnivým uživatelem. Jeho závislost započala výzkumem. V té době byl totiž kokain legálním léčivem a Freud zkoumal jeho analgetické, stimulační a antidepresivní účinky tak, že je zkoušel přímo na sobě. Svému příteli, který byl závislý na morfiu, ho poté doporučil jako lék i na tuto závislost. Ten se ovšem stal závislým na kokainu a stejně se později k morfiu vrátil a zemřel ve 45 letech.
Být přítelem Sigmunda Freuda byl vůbec náročný úkol. Své o tom věděl i C. G. Jung, jenž začínal jako Freudův velký obdivovatel a žák a skončil jako jeho nejslavnější rival. Jejich spor měl mnoho aspektů, ovšem tím největším byla sexualita, na niž Freud odkazoval všechny problémy, což se Jungovi nezamlouvalo.
Způsob Freudovy práce
Při své vídeňské praxi Freud přišel na to, že nejefektivnějším způsobem léčby lidské duše je rozhovor. Vyzkoušel k tomu několik metod. Jednou z nich byla i hypnóza. Později však přišel na to, že je velmi obtížné se od pacientů v transu něco dozvědět a mnohem efektivnější je si s nimi povídat za plného vědomí v co nejpříjemnější atmosféře. K tomu mu často dopomáhal jeho pes rasy čau-čau Jofi, kterou zbožňoval. Pacienti se v její přítomnosti dokázali lépe uvolnit. Někteří však z ní byli nervózní, což Jofi spolehlivě vycítila a klidila se do jiné části místnosti.
Na diskrétnosti Freudovi velmi záleželo. Své klienty chránil krycími jmény. A měl k tomu dobrý důvod, mezi jeho pacienty patřila i taková jména jako Gustav Mahler nebo prapraneteř Napoleona Bonaparte princezna Marie, která mu po jeho smrti darovala místo jeho posledního odpočinku v Londýně, odkud se jeho urnu pokusili ukrást zloději. Od té doby již není veřejně vystavována a odpočívá na bezpečném místě.