Oblíbený skladatel, spisovatel a horolezec Vítězslav Novák byl zbožňován mládeží i manželkou. Zastínil ho však známější Leoš Janáček
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
První kontakt budoucího hudebního skladatele s klavírem, na který hrávala jeho matka, nedopadl dobře. Jednou na něj byl posazen s dětskými hračkami, ovšem spadl a zlomil si ruku. Prodělal také nespočet nemocí a špatně viděl, přesto byl plodným autorem hudby i pamětí, oblíbeným pedagogem i kolegou.
Vynikající hudební skladatel Vítězslav Novák (1870 - 1949) neměl lehké mládí. Po smrti otce, lékaře, ležela na něm starost o existenční zajištění rodiny. Začal studovat práva a současně také konzervatoř, představuje umělce encyklopedie Osobnosti českých dějin. Nakonec jej zcela pohltil hudební zájem a univerzitu pak navštěvoval už jen sporadicky. Měl vynikající učitele - A. Dvořáka, K. Bendla, ale také spolužáky - J. Suka, O. Nedbala. Jeho talentu si povšiml i samotný Johannes Brahms a držel nad ním ochrannou ruku.
Od roku 1919 začal Novák na konzervatoři učit. Postupně formoval svou vlastní školu, ke které se přihlásila řada pozdějších vynikajících umělců. Novák byl milován především mladou generací, spolu se Sukem se stal uznávaným vůdcem české moderny. Byl jmenován profesorem mistrovské školy a po zestátnění konzervatoře prvním rektorem 1920-1922 a pak znovu v letech 1927 až 1928, popisuje autor encyklopedie Jan Randák.
Na pražské konzervatoři také poznal svoji budoucí ženu Marii Práškovou ze Skutče, byla jeho žačkou. Manžela oddaně milovala a byla mu největší životní oporou. Jejich syn Jaroslav (1914 – 1984) byl významný malíř, grafik, ilustrátor, a scénograf.
Skladatelova tvorba je ovlivněna impresionismem, který osobitě přejímal a spojoval s prvky lidové hudby, a zahrnuje široký prostor. Autor komponoval hudbu klavírní, komorní, symfonické básně i opery (Zvíkovský rarášek, Karlštejn, Lucerna, Dědův odkaz) a též dva balety.
Vítězslav Novák patří k největším českým skladatelům písní, významnou část jeho díla zaujímá tvorba pro děti. Sám původem Jihočech, zamiloval si barvité regiony Lašska, Valašska a Slovácka - poznával tu a zapisoval lidové písně, které se později v tvůrčím přetavení objevily v jeho dílech. Slovácká suita o pěti částech je jeho nejoblíbenější skladbou.
Méně známo je, že byl i horolezcem a po výstupech ve Vysokých Tatrách složil symfonickou báseň V Tatrách. Inspirace horami se projevuje i v jeho díle Pan. Navíc Novák, vzdor své oční chorobě, dokázal být jak pilným skladatelem, tak sepsat dvoudílné paměti (O sobě a o jiných), ale i desítky článků a odborných statí.
Rozdíly mezi retro a dnešní hudbou jsou výrazné: K velké popularitě retra dopomohla hudební videa s…
Novák byl vynikajícím sborovým autorem. Na mnichovskou zradu reagoval například sborem Nevěřte nikomu, v cyklu mužských sborů Domov vyjádřil prosbu o lepší budoucnost svého národa.
Jeho význam pro českou a slovenskou hudební kulturu první poloviny 20. století byl bohužel překryt dílem Leoše Janáčka a polozapomenut. Přitom byla tvorba Vítězslava Nováka již od roku 1895 téměř neustále na programech koncertů, divadel, v rozhlasovém vysílání i na gramofonových nahrávkách a rozhlasových magnetofonových záznamech. Drtivá většina Novákova díla vyšla tiskem v několika domácích i zahraničních nakladatelstvích již za skladatelova života.