Školství za socialismu mělo za cíl vychovat mládež ve smyslu marxisticko-leninských principů a upevnit loajalitu k socialistickému státu
Foto: Ing.Mgr.Jozef Kotulič / Creative commons, CC-BY-SA
V Československu bylo školství podobné tomu, jako v jiných zemích s komunistickým režimem. Bylo řízené a mělo jednotné učební osnovy. Děti začínaly svoji školní docházku v šesti letech a byly povinné se vzdělávat až do svých patnácti let.
Nástěnky
Kdo si chtěl u třídního učitele „šplhnout“, přihlásil se dobrovolně na tvorbu nástěnek. Na nástěnky byly dané normy. Složky od předchozích ročníků byly pojmenovány. 1. Máj, Lenin, Velká říjnová socialistická revoluce, Gottwald, Vítězný únor 1948 či osvobození ČSSR Rudou armádou, Marx a Engels, Agrese v Koreji, vznik KSČ nebo Sovětský svaz – záruka míru. K tomu na podkladu ozdobeném zlatými lipovými listy a nápisy z polystyrenových písmen. Už v raném dětství režim připravoval děti na život v tehdejším socialismu.
Výuka moderních dějin
Osnovy dějepisu byly nastaveny jednotně, takže v praxi to mohlo vypadat tak, že v jeden okamžik žáci ve třídách po celém Československu otevřeli učebnici, která byla pro všechny stejná, na stejné stránce. Ze vzpomínek pamětníků bylo běžné, že se klidně i čtvrt roku probíral jeden sjezd Komunistické strany za druhým.
Cizí jazyky
Jeden z nejznámějších jazyků, který se vyučoval na školách, byl všemi nenáviděný ruský jazyk. V něm se pořádaly různé soutěže, např. recitační Puškinův památník.
Tělocvik
Tělesná výchova v době socialismu ve východním bloku byla klíčovou součástí školství a odrážela hodnoty jako kolektivismus a poslušnost státu. Cílem nebylo jen zlepšení kondice, ale také výchova v socialistickém duchu s důrazem na kolektivní sporty a vojenskou přípravu. Školní sportovní akce jako spartakiády sloužily k propagaci režimu. Sportovní úspěchy symbolizovaly společenský přínos, což mohlo vést k potlačení individuálních talentů ve prospěch kolektivních cílů.
Střední a vysoké školy a podmínky přijetí
Vzdělávací systém v Československu za socialismu byl úzce propojen s ideologií státu, který diktoval jak obsah, tak i podmínky přijetí na střední a vysoké školy. Přijímací proces byl založen nejen na akademických výkonech, ale i na politické loajalitě a sociálním původu studentů. Přijetí na střední školy bylo podmíněno úspěšným absolvováním zkoušek a doporučením, zatímco na vysoké školy byl výběr ještě přísnější, zahrnující hodnocení společenské angažovanosti a rodinného zázemí. Systém tak často diskriminoval žáky z rodin s „nepříhodným“ původem, což komplikovalo přístup k vyššímu vzdělání pro některé skupiny společnosti.
Proč „soudruhu“ a „soudružko“?
Oslovení „soudruh“ a „soudružka“ v Československu za socialismu bylo výrazem komunistické ideologie a snahy o vytvoření pocitu rovnosti a kolektivismu. Tato forma oslovení nahrazovala tradiční oslovení „pan/paní“, které byly považovány za buržoazní. Učitelé byli oslovováni jako „soudruh učitel“ nebo „soudružka učitelka“, což mělo odrážet jejich úlohu v socialistické výchově mládeže. V praxi toto oslovení mohlo také sloužit jako prostředek kontroly a vyjadřovalo požadavek na ideologickou konformitu v rámci společnosti.
Školství za socialismu mělo za cíl vychovat mládež ve smyslu marxisticko-leninských principů a upevnit loajalitu k socialistickému státu. Řada dnešních dětí ani neví, v čem je dnešní školství jiné, že je svobodné a že si každý může vybrat, kde chce studovat po základní škole.