Slavný maraton: Jak začala historie tohoto dnes již legendárního závodu
Foto: Υπουργείο Εξωτερικών / Creative commons, CC-BY-SA
Slavné zvolání „Neníkékamen!“ zaznělo na athénském náměstí před více než 2 500 lety. Přesto si slavný maratónský běh připomínáme při nejrůznějších sportovních příležitostech až dodnes.
Hlavní postavou onoho legendárního běhu měl být Feidippidés, řecký voják, který se po vyčerpávajícím běhu vypotácel na athénskou agoru, aby oznámil vítězství nad Persií v bitvě u Marathónu v roce 490 př. n. l. Tento výkřik v jistém smyslu ohlašoval vítězství demokracie nad tyranií a despocií. Konec tohoto příběhu – Feidippidovu následnou smrt z vysílení – zná poměrně dost lidí. Jak ale vlastně začal a jak tradice pokračuje dodnes?
Příčina bitvy u Marathónu
Klíčovým prvkem příběhu maratonského běhu je válečný konflikt, který se odehrál na pláních poblíž stejnojmenného města. Na jedné straně zde stála perská armáda, která si porážkou řeckých městských států chtěla podmanit Egejský poloostrov. Peršané k Řekům chovali zášť kvůli jejich podpoře iónského povstání, ke kterému došlo v Malé Asii. U Marathónu se pak střetli s udatnými Řeky bránícími svou vlast.
Velikosti armád jsou dnes velkou neznámou
K prvnímu střetu Persie s Řeckem došlo v srpnu nebo září roku 490 př. n. l. na malé přímořské planině vzdálené něco málo přes 40 km od Athén. Ačkoliv je dnes již těžké dohledat přesné počty armád na obou stranách, koluje obecný úzus, že perské expediční síly krále Dareia I. nebyly nijak velké. Hovoří se zhruba o 30 000 mužů. Na druhé straně pak bylo vojsko Řeků čítající zhruba 10 000 vojáků. Ačkoliv jsou tato čísla pouze orientační, je důležité zmínit, že Peršané byli proti domácím v násobné přesile.
Peršané byli zaskočeni řeckou strategií
Řekové se zprvu obávali zejména perské jízdy, před samotným začátkem bitvy jim však zvědové ohlásili, že jezdectvo mezi vojáky chybí. Miltiadés, athénský vojevůdce a politik, tak dal rozkaz k útoku. Nakonec se mu podařilo Peršany překvapit a rychlým a nečekaným útokem je donutit k ústupu. Než se poražení Peršané dostali ke svým lodím, ztratili 6 400 mužů. Řekové přišli o 192 mužů včetně legendárního generála Kallimacha. Přesto však šlo o dílčí úspěch v konfliktu s Perskou říší.
Slavný Feidippidés a jeho běh: kolik vlastně uběhl?
Vzhledem k vojenské síle Peršanů si mnoho lidí v Athénách myslelo, že pravděpodobnost, že jejich armáda přemůže cizího útočníka, je poměrně malá. Když tedy perská flotila vyplula z Marathónského zálivu, existovalo reálné nebezpečí, že se dostane do Athén dříve, než se o vítězství dozví. Athéňané by se tak mohli nevědomky vzdát. Předtím, než Miltiadova armáda vyrazila směrem k městu, vyslali generálové Feidippida, aby do Athén doběhl se zprávou, že dosáhli vítězství.
Sluší se říci, že ačkoliv se Feidippidovi přičítá úspěch v uběhnutí těchto 42 kilometrů do Athén, ještě týden před bitvou u Marathónu zdolal vzdálenost mnohem větší. Běžel totiž nejprve do Sparty, aby zde žádal o vojenskou pomoc. Za dva dny tak prý překonal vzdálenost více než 240 kilometrů, a stal se tak uznávaným běžcem, kterému byl právem svěřen úkol doručit zprávu do Athén. Tento běh se mu však již stal osudným.
Legendy o Marathónu
Ačkoli je bitva u Marathónu historickým faktem, vedou se diskuse o tom, zda Feidippidés skutečně svůj životní běh realizoval. Básník Plútachos se při dokládání důkazů o tomto výkonu odvolával na zprávu Hérakleida Pontského, ale toto dílo se ztratilo. Také jméno běžce se v různých zdrojích liší. Nakonec to byl až anglický básník Robert Browning, kdo v roce 1879 sepsal své pojetí příběhu, které je dnes uznávané jako nejpravděpodobnější. A právě toto vyprávění rezonovalo společností, když byl závod v roce 1896 koncipován jako součást zavedení moderních olympijských her.