Záhadný původ Slovanů: Možná si v sobě nesou moudrost Keltů, možná kočovnost Sarmatů, či dokonce urputnost bojovných Skytů
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
První písemné zmínky o Slovanech pochází až ze šestého století našeho letopočtu. Jejich původ je jistě mnohem starší, stále však zůstává zahalen tajemstvím. Co vlastně víme o nejranější historii tohoto národa?
Setkání s pozdně antickým světem
O národu Sklavenů či Sklavínů obývajících zemi mezi Baltským a Černým mořem a také řekami Visla a Dněpr, přibližně na území dnešní Ukrajiny, Polska a Běloruska, se poprvé dozvídáme od byzantských historiků Jordana z Konstantinopole a Prokopia z Kaisareie. O otázce, odkud vzniklo jejich označení, se dodnes mezi lingvisty vedou bouřlivé spory. Možná jde o odkaz na staroslovanský výraz pro vodu, možná by mohlo skrývat vazbu na stará kmenová božstva, dnes už dávno zapomenutá.
Tajemné kořeny Slovanů
Záhadou rovněž zůstává etnický původ Slovanů. Možná si v sobě nesou moudrost Keltů, možná kočovnost Sarmatů, či dokonce urputnost bojovných Skytů. Jasno do této otázky zřejmě nepřinesou ani moderní vědecké metody jako je archeogenetika, protože nejstarší Slované vyznávali žárové pohřbívání. Do země své mrtvé začali ukládat až později – chybí proto vhodný materiál pro analýzy. Jediným jistým faktem je, že Slované náleží do velké indoevropské skupiny národů. Tomu napovídá styl prapůvodního jazyka a také specifická archeologická kultura doby železné, nalézaná v oblasti Zakarpatí. Lze proto soudit, že ve velmi dávné době se předchůdci Slovanů do své pravlasti na východě Evropy dostali z východu, možná až ze stepí na severním pobřeží Kaspického moře.
Slovanské stěhování národů
Datování nejstarších písemných informací o Slovanech do doby Východořímské, či chcete-li Byzantské říše, není náhodné. Šesté století našeho letopočtu je totiž doba, kdy se naši předkové začali šířit ze Zakarpatí do všech stran. Nástup Slovanů na historickou scénu Evropy dějepisci označují jako „druhou fázi stěhování národů“. Osidlují Balkán, spolu s Avary dokonce neúspěšně obléhají Konstantinopol, postupně se šíří do střední Evropy. Slovanský kmen Ránů se usídlil až na vzdáleném německém ostrově Rujána.
Co vlastně rozhýbalo Slovany?
V učebnicích se píše, že za stěhováním národů v době pozdní antiky stojí jednak postupný úpadek Římské říše, jednak také nájezdy bojovných Hunů. Vědci ale dnes již vědí, že toto jsou jen důsledky hlubší události, která měla pravděpodobně celosvětový geopolitický dopad. V mnoha kronikách se objevují zvláštní zmínky o „létě bez tepla“, „Slunci bez jasu“, či „paprscích nevrhajících stíny“. Tyto podivné zjevy na nebi i na zemi se začaly prvně objevovat v roce 536 našeho letopočtu a neustaly dříve než za deset let. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat – nastala neúroda následovaná hladomorem a nepokoji obyvatel mnoha národů. V roce 541 pak krize vyvrcholila vypuknutím epidemie moru označovaného jako Justiniánský mor. Ten se prohnal celou Evropu a Blízkým východem a zanechal za sebou miliony mrtvých. Staří Slované byli především zemědělci a pastevci. Když se proto jejich otčina, dnes známá jako „obilnice Evropy“, z roku na rok změnila z úrodné stepi ve studený močál, byli nuceni hledat novou vlast.
Vysvětlení přinášejí geologové
Vědci dnes tuto chladnou epizodu nedávných dějin označují jako „pozdně antická doba ledová“. Je doloženo, že v Evropě tehdy klesla průměrná letní teplota až o 2,5 °C. Zbývá jen odhalit, co toto ochlazení způsobilo. Prvním adeptem na strůjce této události byl dopad meteoritu. Země už podobný příběh zná – podobný impakt stojí za zánikem dinosaurů. Problém však je, že tak velkou klimatickou změnu by muselo způsobit těleso o průměru několika stovek metrů – a žádný velikostně a časově odpovídající kráter na Zemi nemáme. Rozhodující důkaz před několika lety vydaly ledovce. Ve vrstvě, odpovídající přesně na rok událostem z kronik, nalezli geologové výrazně zvýšený obsah sopečného popela. Bylo ho tolik, že při erupci musel na dlouhou dobu zastínit oblohu nad velkou rozsáhlou plochou zemského povrchu. Stále se ještě neví s jistotou, o kterou sopku šlo, uvažuje se o vulkánech v jihovýchodní Asii, severní Americe či možná na Islandu. Možná se dokonce jednalo o kombinace více sopečných erupcí dohromady.
A kdyby nebylo sopek?
Díky výbuchu sopky kdesi daleko za hranicemi Evropy došlo k tomu, že Slované osídlili velkou část střední a východní Evropy a také rozsáhlé pláně severní Asie. Je možné, že kdyby k erupci nedošlo, Slované by stále žili kdesi na východ od České kotliny. No a nám by v žilách kolovala keltská, germánská či možná římská krev.