Pokud staroslovanský ženich zjistil, že jeho nevěsta je panna, znechuceně ji zapudil
Foto: Nikolay Rachkov / Public domain, Wikimedia commons
Slovanské ženy byly jako symboly plodnosti obklopeny až magickou úctou. Ve slovanských manželských vztazích dominovala věrnost a poctivost, daleko od pojmů cizoložství a smilstva, jež byly této společnosti cizí´ – bylo spíše zbožné přání církevních hodnostářů, ale skutečná slovanská láska a rituály byly zcela jinde.
Skutečnost, že věrnost, poctivost, úcta v oblasti slovanských manželských vztahů odporují pojmům, jako je cizoložství a smilstvo, vyplývá pravděpodobně z toho, že tyto pojmy byly pro tehdejší společnost zcela neznámé a že představovaly pouze mentální uchopení určitého způsobu bytí, který by byl jinak pro církevního pozorovatele nepochopitelný, vysvětluje Giuseppe Maiello ve své habilitační práci na téma Polarita sexuality a smrti, Soubor etno-antropologických studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Slovanské ženy se jako symbol plodnosti obecně těšily až magické úctě. Mimochodem, i v pozdější době byla žena považována za manželku pouze tehdy, pokud alespoň jednou porodila, tj. zplodila nový život. Žena jako taková nemohla zůstat neproduktivní, stejně jako pole, a stejně jako v ostatních kulturách světa. Slovanské ženě se tolerovalo, ba byla přímo povzbuzována, aby přijala muže do svého lůžka, který by zaujal místo jejího právoplatného manžela v případě jeho nemoci, impotence nebo nepřítomnosti, jak jsme psali v našem článku Promiskuitní chování starých Slovanů bylo běžné. Realita se výrazně lišila od jejich počestné pověsti.
Sexuální radovánky na čerstvém vzduchu od nepaměti
Díky podrobným popisům arabských cestovatelů z 10. století, jako byl významný arabský filozof, geograf a historik Alí al-Mas'údí (896 – 956), máme konkrétní důkazy o promiskuitním sexuálním chování v dobách, kdy už se to začínalo poměrně tvrdě trestat. Také arabský diplomat Ahmad ibn Fadlān například píše o neruských obchodnících nebo cizincích na ruském území, „souložili bez zábran na veřejnosti na trzích, před zraky ostatních" nebo se zmiňuje o družinách, které pořádaly erotické zábavy.
Podle Giuseppe Maiella hluboko v „křesťanské" éře české, ruské nebo polské ženy během slunovratu a rovnodennosti odcházely večer z domu, aby se společně s vesničany zúčastnily svátků spojených s přírodními kulty nebo se oddávaly rituálům, které církev považovala za ďábelské, protože se konaly v doprovodu hudby, masek, kostýmů, s medovinou, omamnými látkami, a především volným sexem.
Zcela věrné Slovanky?
Stojí za povšimnutí, že pokud pomineme tyto rituály a schůzky v přírodě, těšily se slovanské ženy v zahraničí jedinečné pověsti. Jako „zcela věrné" je v 8. století popisuje Mauritius Strategikon v dopise zaslaném někdy mezi lety 744 a 747 anglickému králi Aethibaldovi, tak císař Lvov a samotný svatý Bonifác.
Patriarchální požadavek muže na bezúhonnost nevěsty byl podle Maiella neznámý a dozvuky tohoto postoje jsou patrné i ve stoletích, která následovala po raném středověku. „Dnes je cizinec, který s údivem zjistí, že česká dívka je velmi zkušená v milostných praktikách navzdory skutečnosti, že neexistuje prakticky žádný feminismus, a to i ve velkých městech, dostává odpověď: ,Není důležité, co jsem dělala předtím, ale jak se budu chovat teď,´“ citujeme Maiella.
Na pannu se hledělo skrz prsty
Jednu z nepříliš četných informací týkajících se svatebních a předsvatebních zvyků ve staroslovanské společnosti uvádí výše zmíněný Alí al-Mas'údí. Tento slavný arabský myslitel a etnograf v 10. století napsal, že pokud slovanský ženich zjistí, že jeho nevěsta je panna, znechuceně ji zapudí se slovy: „Kdybys za něco stála, muži by tě milovali a ty by sis určitě vybrala někoho, kdo by tě připravil o panenství," přibližuje nám tehdejší zvyklosti Giuseppe Maiello ve své práci.