Česnek a mák: Slovansko-avarská pohřebiště na Slovensku vydávají nespočet důkazů protiupírských rituálů
Foto: verityjohnson / Shutterstock
Traduje se, že základním ochranným prostředkem proti upírům je česnek nebo mák, který se považuje také za ochrannou magickou plodinu. Věřilo se, že upír musí sesbírat každé zrnko máku, a teprve potom se může vydat na svou pouť za brány hřbitova. Proto se velmi často hroby domnělých upírů posypávaly mákem.
Upír nebo vampír je démonická bytost, která má pravděpodobně kořeny ve slovanském prostředí. Protiupíří praktiky se u Slovanů začaly uplatňovat až od přechodu k pohřbívání nespálených těl. A na Slovensku se pravděpodobně upírů či osob, ze kterých měli ostatní strach, vyskytovalo poměrně dost. Tedy alespoň podle záhadných nálezů nestandardně pohřbených těl a tzv. protiupířích rituálů, které se praktikovaly ještě v nedávné době.
Záhy porušené hroby
Na slovansko-avarských pohřebištích ze 7. až 8. stol. ve slovenských Holiarech a Štúrově byly některé hroby porušeny již krátce po pohřbu. Ve Štúrove se našly dokonce tři kostry bez lebky. Podobné zásahy do hrobů byly zjištěny i na pohřebišti v Žitavské Tôni a na dalších místech. Podle Pravdy.sk také pohřebiště v Holiare (stejně jako Děvínská Nová Ves, Štúrovo, Žitavská Toň, Želovce, Šebastovce) patřilo k osadě, která měla strážní funkci, proto se zde vyskytuje vysoký počet bojovnických hrobů.
Avaři byli kočovné etnikum mongolského původu, které pocházelo přibližně z oblasti dnešního Mongolska a Mandžuska.
Slovansko-avarská pohřebiště byla rozšířena v dnešním Maďarsku, Slovensku, východním Rakousku a severním Srbsku. Původně se předpokládalo, že jezdec s koněm byl vždy Avar, kdežto pěší bojovníci a chudí beze zbraní byli Slované. Antropologické rozbory však ukazují, že i jezdci byli v řadě případů Slované či míšenci.
Ze strachu byla pitvořena těla před pohřbem
Vraťme se ale ke slovenským upírům. Dokladem strachu před návratem zemřelého do světa živých je například pohřeb ve skrčené poloze a zatížení zemřelého kameny. Z 9.–10. stol. známe doklady o druhotném porušení těl pohřbených asi z 270 hrobů, píše na svém blogu na Pravda.sk autor pieroaz55. Nejčastěji byla porušena lebka (byla přemístěna nebo rozbita) a horní polovina trupu.
Na pohřebišti ve Velkém Grobu byla lebka umístěna na hrudi. Poškození končetin mělo omezit pohybové aktivity. Jedinci se záměrně porušeným tělem, přemístěnou nebo rozbitou lebkou se našli například na pohřebištích v Čajakovcích, Bučanech, Nitře, Trhovci nad Váhem atp. Ze hřbitova v Liptovské Sítnici pochází nález fragmentu lebky muže z 10 cm železným hřebíkem vraženým do čela.
Z roku 1666 se zachoval záznam, že v Liptovském Trnovci vykopali tělo ženy a odťali její hlavu. V roce 1718 v Ľubovně vykopali tělo z hrobu z důvodu, že se zemřelý neustále vracel. Odťali mu hlavu a celé tělo spálili. Nález kostry dospělého jedince pohřbeného dolů tváří, na kterém byla položena dřevěná rakev, pochází ze začátku 17. stol. ze Spišského hradu.
Těžká práce archeologů
Nejtěžší zkouškou pro archeologa je často určit rozdíl mezi „zabitým upírem“ a „velmi krutou popravou“. Přežitky vampirismu se v některých oblastech Slovenska zachovaly až do začátku 20. století. Nejvíce případů se eviduje na Zemplíně, kde je upír běžnou součástí pověrčivých představ.
V roce 1903 ve Fekišovce na Zemplíně vykopali z hrobu ženu a vytrhli jí srdce. Tento příběh zachytil etnograf Jan Mjartan ve svých výzkumech. Respondenti mu vyprávěli, jak v obci učinili protivampírská opatření na mrtvé ženě, která jim údajně zabíjela drůbež. „Většina obyvatel si to už nepamatuje nebo o tom nechce mluvit.“
Pár měsíců po jeho smrti začal hynout dobytek, který rodina chovala. Když všechen dobytek uhynul, začali chřadnout i mladí muži z této rodiny. Nakonec lidé z vesnice vzali spravedlnost do vlastních rukou. Bez povolení úřadů exhumovali starcovo tělo a oddělili hlavu od těla. Samozřejmě tím naplnili skutkovou podstatu trestného činu hanobení mrtvého těla. Aktéři nelegální exhumace šli pochopitelně do vězení. Ale poté prý nastal klid a lidi ze vsi to utvrdilo v tom, že záhadný stařec byl opravdu upírem, uvádí blog na Pravda.sk. Ještě tři čtvrtě roku po této kauze byl jeho hrob stále obsypán mákem a na železné bráně hřbitova byl velký česnekový věnec.