Sopky se činily a stále činí po celém světě. Jaké sopečné výbuchy byly nejničivější?
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Sopky, časované přírodní bomby, které zabíjejí po tisících. Že se nás ve střední Evropě netýkají? Omyl. Nejsilnější erupce v dějinách ovlivnila počasí i na našem území, způsobila celosvětový hladomor i pandemii cholery.
Výbuch hory Unzen (1792)
- odhadovaný počet obětí: 15 000
- datace: 21. 5. 1792
- lokalita: západní Kjúšú, Japonsko
Výbuch sopky Mount Unzen v západní části ostrova Kjúšú postihl Japonsko v roce 1792. Následkem erupce došlo k mohutným sesuvům půdy, které se prohnaly městem Šimabara a nakonec se dostaly až do Ariackého moře, kde spustily obrovské – až 100 m vysoké – vlny tsunami. Tsunami následně zabilo asi 15 000 lidí. Láva ze sopky vytékala ještě následující dva měsíce a vytvořila lávový proud o délce 2,7 km. Široká rýha vytvořená sesuvem v místě je patrná dodnes.
Tragédie ve městě Armero (1985)
- odhadovaný počet obětí: 25 000+
- datace: 13. 11. 1985
- lokalita: Armero, Kolumbie
Dne 13. listopadu 1985 vybuchla sopka Nevado del Ruiz a zabila více než 25 000 lidí v blízkém městě Armero v Kolumbii. Technická ředitelka kolumbijské geologické služby Marta L. C. Velasco sledovala činnost sopky asi měsíc před erupcí. Spolu se svým týmem varovala kolumbijský kongres před blížící se katastrofou. Byla však z velké části ignorována. Tragédie následně vedla k rozvoji kolumbijské vulkanologie. Zároveň přiměla místní vulkanology k uvědomění, že studium přírodních jevů postrádá smysl, pokud se o svá zjištění nejsou schopni podělit s veřejností tak, aby se předešlo předvídané tragédii.
Zkáza ve stínu hory Pelée (1902)
- odhadovaný počet obětí: 30 000
- datace: 7. 5. 1902
- lokalita: St. Pierre, Martinik
Město St. Pierre na ostrově Martinik bylo na přelomu 19. a 20. století považována za „Paříž Karibiku“. Jeho chloubou byl rušný přístav, ze kterého lodě odvážely cenné náklady rumu a cukru. Na St. Pierre však vrhala zlověstný stín 7 kilometrů vzdálená a 1 400 m vysoká hora Mount Pelée. Po sérii drobných náznaků v předchozích dnech sopka dne 5. května 1902 mohutně explodovala. Výbuch údajně vyplašil havěť, která žila poblíž hory, následkem toho prý město zaplavily až dvoumetrové zmije, které způsobily úhyn stovek hospodářských zvířat a smrt asi 50 lidí. Vojáci se marně snažili ochránit lidi tím, že na ulicích pálili do plazících se hadů. Dne 8. května došlo k poslední ničivé erupci – během několika minut bylo vyhlazeno celé město.
Výbuch sopky Krakatoa (1883)
- odhadovaný počet obětí: více než 36 000
- datace: 26. – 27. 8. 1883
- lokalita: ostrov Krakatoa, Indonésie
Krakatoa o sobě dala vědět po 200 let trvajícím spánku poprvé v květnu 1883 slabšími výbuchy a otřesy. 26. srpna se výbuchy postupně stupňovaly a vyvrcholily gigantickým výbuchem v 10:00. Erupce vyhnala popel do výšky asi 80 km a byla slyšet až ve více než 4 500 km vzdáleném australském Perthu. Erupce způsobily až 37metrové vlny tsunami, které zničily 165 vesnic a zabily více než 36 000 lidí na pobřeží Jávy a Sumatry.
Nejhlučnější přírodní zvuk v historii způsobený výbuchem vytvořil až 10 000krát silnější šokové vlny než vodíková puma. Britská loď Norham Castle byla v době exploze asi 64 kilometrů od sopky. Kapitán si zapsal do lodního deníku:
„Výbuchy jsou tak prudké, že ušní bubínky více než poloviny mé posádky byly roztrhány. Moje poslední myšlenky jsou s mou drahou ženou. Jsem přesvědčen, že nadešel Soudný den.“
Výbuch na několik let způsobil pokles průměrných globálních teplot. 21 km³ sopečného prachu vymrštěného do atmosféry zapříčinilo velkolepé načervenalé západy slunce, které byly patrné až na druhé straně zeměkoule. Básník G. M. Hopkins popsal z Anglie zabarvené nebe: „…spíše jako zanícené maso než jasná červená obyčejných západů slunce... záře je intenzivní; to je to, co napadá každého; prodloužila denní světlo a opticky změnila roční období; koupe celou oblohu, je mylně považována za odraz velkého ohně.“
Erupce sopky Tambora (1815)
- odhadovaný počet obětí: 100 000+
- datace: 15. 7. 1815
- lokalita: ostrov Sumbawa, Indonésie
Za nejvražednější sopku všech dob je považovaná sopka Tambora. Přímým následkem erupce zemřelo okolo 100 000 lidí, mnohem více však zahynulo v příštích letech po celém světě na sekundární následky. Gillen D'Arcy Wood, autorka knihy Tambora: Erupce, která změnila svět, řekla: „Svět se ochladil a přirozené klimatické procesy se na tři roky úplně změnily. A tak došlo k rozšířené neúrodě a hladovění od Asie přes Spojené státy až po Evropu.“
Sucho v Bengálsku způsobené erupcí dalo vzniknout novému a smrtícímu kmeni cholery, který zapříčinil celosvětovou pandemii bengálské cholery. Sekundární následky, včetně pandemie, si celkově vyžádaly desítky milionů životů.