Od Moskvy v SSSR do plechovky: Neznámá historie sovětského piva
Foto: Tattoboo / Shutterstock
Plechovkové pivo je dnes běžnou součástí našich životů, ale v Sovětském svazu to byla záležitost plná komplikací a neúspěchů. Zavedeme vás v čase zpět do 70. let, kdy Sovětský svaz usiloval o výrobu plechovkového piva v rámci příprav na Olympijské hry v Moskvě v roce 1980.
První pokusy
Plechovkové pivo je v dnešní době tak běžné, že si jen málokdo uvědomuje, jak komplikovaná byla jeho cesta k popularitě v Sovětském svazu. Ačkoliv se může zdát, že plechovkové pivo v SSSR je produktem postsovětské éry, ve skutečnosti se první pokusy o jeho výrobu datují již do 70. let 20. století.
Pivo bylo nakonec uvedeno na trh pod názvem „Zlatý prsten“
V Sovětském svazu byly první standardy pro výrobu piva zavedeny už koncem 20. let, 20. století, kdy byl zaveden standard OST 61-27. Tento standard definoval tři hlavní typy piva:
- světlé č. 1
- světlé č. 2
- tmavé
Nejvíce oblíbeným pivem pak bylo Zhigulevskoe, které bylo vyráběno v mnoha pivovarech po celé zemi. Točené pivo bylo v SSSR mnohem populárnější než lahvové, a to z jednoduchého důvodu: bylo levnější. Cena lahvového piva zahrnovala náklady na balení, což z něj činilo téměř dvakrát dražší variantu. Nicméně, prázdné lahve bylo možné vrátit nebo vyměnit, což někteří konzumenti využívali, zatímco jiní to považovali za ztrátu času.
Měli bychom uspořádat olympijské hry, jsme SSSR
Vše se začalo měnit koncem 60. let, kdy předseda Sportovního výboru SSSR, navrhl, že by Sovětský svaz měl pořádat letní olympijské hry. Tento návrh byl schválen v roce 1974 a Moskva byla vybrána jako hostitelské město pro hry v roce 1980. Tato významná sportovní událost přivedla k rozhodnutí zahájit výrobu plechovkového piva, které v SSSR dosud neexistovalo.
V roce 1975 byla zakoupena speciální německá linka na stáčení piva do plechovek. I když to byla značná investice, největší problémy teprve přicházely. Po doručení zařízení do SSSR se ukázalo, že v zemi neexistuje výroba kovových plechovek potřebných pro stáčení piva. Po dlouhých debatách bylo rozhodnuto zakoupit plechovky v Japonsku, což přineslo další náklady. Navíc, japonské plechovky a německá technologie nebyly kompatibilní, což vedlo k dalším komplikacím.
Zlatý prsten
Po řadě obtíží byla výrobní linka nakonec instalována v ovocné vodárně Ostankino, kde se pivo dováželo z Badaevského pivovaru. Pivo bylo nakonec uvedeno na trh pod názvem „Zlatý prsten“, ale jeho popularita byla nízká. Bylo drahé a rychle zkyslo, což znamenalo, že se stalo spíše sběratelským artiklem než oblíbeným nápojem.
Po olympijských hrách byla výroba plechovkového piva v SSSR ukončena a nikdy nebyla obnovena. Výrobní linka byla přesunuta do pivovaru Moskvoretsky, ale výroba plechovkového piva tam nikdy nebyla zahájena. Celé toto „pivní dobrodružství“ skončilo fiaskem, ale stalo se zajímavou kapitolou v historii sovětského piva a nyní je lákavým tématem pro sběratele a historiky.
