Stanfordský vězeňský experiment: Jedna skupina studentů představovala vězně a druhá dozorce
Foto: Elekes Andor / Creative commons, CC-BY-SA
Existuje mnoho vědních oborů, ve kterých je zapotřebí kromě teoretických znalostí provádět i pokusy. Jsou prováděny na zvířatech, anebo některé dokonce i na lidech.
Stanfordský experiment
Kdo vlastně tento experiment vymyslel a realizoval? Philip G. Zimbardo.
Vystudoval psychologii, sociologii a antropologii. Vyučoval na Univerzitě v New Yorku, poté na Columbijské univerzitě a na Stanfordské univerzitě. Než se tento významný muž pustil do Stanfordského experimentu, bádal v oblastech zahrnujících plachost nebo hrdinství.
Co přivedlo Phillipa G. Zimbarda ke studiu sociální psychologie?
Tento muž měl problémové dětství. Jeho rodinu sužovala chudoba, a proto se museli s rodinou často stěhovat. Jako dítě žil v jižním Bronxu. Kromě závažné choroby v dětství se setkával s diskriminací a předsudky. To ho přimělo zkoumat tyto jevy jako je diskriminace, psychopatologické jevy a odlidštění.
Stanfordský experiment
Jde o experiment, ve kterém se simulovalo vězeňské prostředí. Byli vybráni studenti ze Stanfordské Univerzity. Jedna skupina představovala vězně a druhá skupina představovala dozorce. Bylo vybráno 12 vězňů a 12 dozorců. Experimentu se zúčastnilo 9 vězňů a 9 dozorců. Uskutečnil se v roce 1971 v kalifornském Palo Alto.
Výběr lidí do experimentu
Výběr probíhal velmi pečlivě. Důraz byl kladen na to, aby účastníci byli naprosto zdraví jedinci. Jak fyzicky, tak psychicky. Také nesměli mít žádné záznamy kvůli porušování zákona nebo spory ohledně drog.
Prostředí a situace ovlivňuje jednání člověka
Pro každého zdravého jedince je vězení prostor, kterému se chce vyhnout obloukem. Být tam jako vězeň, je hrozná představa, ale ani na pozici dozorce se nehlásí davy lidí. Zkrátka je to zvláštní prostředí.
A to právě zaujalo pana Phillipa G. Zimbarda a postavil svůj experiment na otázce chování inteligentních a fyzicky i duševně zdravých lidí. Budou se účastníci chovat k sobě s úctou? Nebo se jejich chování promění v nelidské?
Jak se jednalo s vězni?
S účastníky (vězni) experimentu se jednalo, jako kdyby to byli opravdoví zločinci v USA. Byli zatčeni ve svých domovech a odvezeni do podzemí Stanfordské univerzity, kde bylo vytvořeno provizorní vězení. Odevzdali své ošacení, byli odvšiveni a bylo jim přiděleno číslo.
Co měli dozorci za úkol?
Dozorci měli za úkol střežit tyto vězně a starat se o pořádek. Avšak hned první den byla vidět agresivita na obou stranách. Dozorci chtěli po vězních, aby dělali kliky, a přitom jim dávali nohu na záda.
Lidé ve vězeňském experimentu ztrácí individualitu
Sociální psychologové označují tento jev deindividuací. Vlivem situace a prostředí jsou lidé ochuzeni o svou individualitu. Vězni museli odevzdat své ošacení a tím ztratili i svůj pocit odpovědnosti. Naproti tomu dozorci mají uniformy. V takovém prostředí se snadno zapomene na individuální normy a zásady chování a snadněji se porušují individuální morální postoje.
Vzpoura mezi vězni
Hned druhý den došlo mezi vězni ke vzpouře. Na tu reagovali dozorci sadistickými opatřeními. Vnikli k některým vězňům do cely a vysvlékli je. Jiní vězni mohli jíst o něco lepší jídlo, mohli se umýt a čistit si zuby. Tyto různé přístupy dozorců měly zajistit rozvrácení mezi vězni.
Zkrácení experimentu
Stanfordský experiment měl původně trvat dva týdny. Po šesti dnech ale pan Phillip G. Zimbardo byl nucen experiment přerušit. Agresivita a sadismus u účastníků stále eskalovaly a už bylo potřeba tento drsný vězeňský experiment zastavit. U dozorců se objevovaly čím dál tvrdší praktiky psychického týrání a ponižování.
Jak se projevovali vězni?
Účastníci v roli vězňů velmi záhy pochopili, že jsou na dozorcích závislí. Brzy je ovládla beznaděj a věděli, že v dané situaci nemá smysl bojovat a že dozorci rozhodují o jejich pobytu ve vězení. V chování se projevovala submisivita vůči dozorcům a také snaha se jim zalíbit.