Ve starém Řecku měly ženy málo příležitostí se prosadit. Básnířka Sapfó byla výjimka, už za svého života byla velmi obdivována
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Starověké Řecko bylo doménou mužů. Ačkoliv ženy měly v jistých ohledech lepší pozici než v křesťanském středověku, jen málo z nich se prosadilo po literární stránce a jejich jména znají i dnešní lidé. Básnířka Sapfó představuje výjimku.
Jedna velká záhada
O životě Sapfó toho není příliš známo. Narodila se na řeckém ostrově Lesbos někdy mezi lety 630 až 612 př. n. l. Okolo roku 600 př. n. l., anebo krátce poté, již byla poměrně slavná. Pravděpodobně pocházela z aristokratické rodiny, což jí dalo příležitost věnovat se vznešeným zájmům, jako bylo právě psaní poezie. Ačkoliv existuje několik vyobrazení Sapfó, dobové popisy se liší. Jeden z nich sděluje, že Sapfó měla fialkové vlasy (pravděpodobně černé s fialovými odlesky) a sladký úsměv. Jiný pro změnu tvrdí, že Sapfó byla malé postavy a měla tmavé kadeře.
Oběť bouřlivé doby
Stejně jako jiní spisovatelé, i Sapfó doplatila na bouřlivé politické ovzduší doby, během níž žila. V důsledku politických nepokojů odešla do nuceného exilu na Sicílii někdy mezi lety 604 až 594 př. n. l. Přesný důvod odchodu neznáme. Ještě předtím se Sapfó stihla provdat za bohatého obchodníka jménem Cercylas a je pravděpodobné, že měla dceru Cleïs, pojmenovanou po své matce. Předpokládá se, že Sapfó se časem na Lesbos vrátila. Jeden zdroj uvádí jako rok jejího úmrtí 570 př. n. l. Měla údajně spáchat sebevraždu kvůli neopětované lásce k rybáři jménem Phaon. Jiní historikové tvrdí, že zemřela stářím okolo roku 550 př. n. l.
Básnířka i učitelka
Ať už byly její rodinné poměry jakékoliv, jisté je, že Sapfó vedla bohatý a zajímavý život. Jako většina tehdejší společnosti, i Sapfó uctívala řecké bohy. Konkrétně zasvětila svůj život kultu bohyně Afrodity a jejího syna, boha Eróse (též známého jako Amor). S výjimkou exilu, strávila většinu života ve městě Mytilene na Lesbosu, kde vedla akademii pro neprovdané mladé ženy. Právě díky tomuto později vznikly pověsti o její homosexualitě.
Ve své době každopádně Sapfó získala věhlas jako oddaná učitelka a básnířka. Platón ji nazval "desátou Múzou" a její vyobrazení se objevilo na mincích. Není jasné, jestli Sapfó zdokonalila anebo vynalezla takzvanou sapfickou strofu. Její básně vyšly v devíti svazcích někdy okolo 3. století př. n. l., ale poté se na dlouhá léta ztratily. Pouze jediná její báseň přežila nedotčená a po staletí se věhlas Sapfó šířil především díky citacím její tvorby v dílech jiných autorů. To vydrželo až do konce 19. století. V roce 1898 vědci objevili papyrus s fragmenty jejích básní. K dalšímu podobnému objevu došlo v roce 1914 v Egyptě.
Láska k mužům i ženám
Ačkoliv je dnes jméno jejího domova - ostrova Lesbos - zdrojem názvu pro lesby, sexuální orientace Sapfó samotné představuje další záhadu. Jistou stopu poskytují její básně, které většinou vyprávějí o obdivu, lásce a o tom, jak dokáže být hořkosladká. Často se v nich objevují motivy jako květiny, pestré girlandy, naturalistické venkovní scény, oltáře vonící kadidlem a další prvky náboženských rituálů spojených s bohyní Afroditou.
Ve svých textech Sapfó mimo jiné stejnou mírou hovoří o mužích i ženách. Jestli šlo o pouhou básnickou licenci, platonické vztahy anebo se Sapfó opravdu oddávala fyzické lásce k ženám i mužům, se neví. Je pravdou, že společenské normy starověkého Řecka byly svobodnější než v době středověku, ale i kdyby Sapfó nerozlišovala mezi pohlavími, stále by byla bisexuální a ne homosexuální, jak se traduje.
Nabízí se tedy otázka, proč Sapfó získala pověst nespoutané milovnice žen. Odpověď je jednoduchá. Je za to zodpovědné hnutí spisovatelů žijící tři století po její smrti. Právě oni se "zasloužili" o vyobrazení Sapfó jako přehnaně promiskuitní ženy a lesby. Tato pověst se s ní následně táhla celá staletí a vedla mimo jiné k tomu, že papež Řehoř nakázal v roce 1073 spálit její zachovanou literární tvorbu. To, že dnes existují pouze fragmenty její práce, je mimo jiné důsledkem fám, které o ní rozšířili jiní lidé. Nejlepší způsob, jak se o Sapfó dozvědět víc, je tak přečíst si fragmenty její tvorby a snažit se je interpretovat sám.