Starověcí lidé byli čistotnější než Evropané v novověku. K péči o své tělo používali důmyslnou kosmetiku a nástroje
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Mýdlo bylo známé již ve starověku a vyrábělo se uvařením tuku s popelem. Objevili jej Babyloňané před 4800 lety. Ale to není zdaleka všechno. Starověké národy totiž používaly podobnou kosmetiku jako my – znali zubní pastu i deodorant.
Egypt jako nejstarší voňavá civilizace
Mýdlo, parfémy a časté koupele
Staří Egypťané byli proslulí každodenními očistnými procedurami. Koupali se nejčastěji v Nilu, bohatší si mohli dovolit vlastní umývárny. V Ebersově papyru, lékařském spisu z roku 1500 př. n. l., nalezneme zmínku o výrobě mýdla ze směsi živočišných tuků, rostlinných olejů a soli. Kromě mytí mýdlo využívali k léčbě a prevenci kožních onemocnění. Nejžádanější a nejdražší egyptský parfém byl kyphi. Vyráběl se z kadidla, myrhy, borovicové pryskyřice, skořice, kardamomu, šafránu, jalovce, máty a dalších bylin. Jeho vůně prý byla povznášející.
Deodoranty, zubní pasty a péče o vlasy
Egypťané si vyholovali hlavy jako prevenci vší a holou hlavu zakrývali parukami. Holili si také podpaží a údajně také vynalezli první deodorant na bázi výtažků z citrusů a skořice. Pečovali o svůj chrup s použitím roztřepených větviček, které byly objeveny v hrobkách starých 5500 let. Znali také zubní pastu. Podle dochovaného receptu ji vyráběli ze sušených květů kosatce, soli, pepře a máty. Svěží dech si zajišťovali cucáním mentolek ze směsi kadidla, skořice, melounu, medu, rozemletých borovicových semínek a kešu ořechů. Egypťané celkově velmi dbali o svůj vzhled. Líčili se, trhali si obočí pinzetami, holili se břitvami a vlasy si upravovali hřebeny a různými sponami.
V Řecku vynalezli sprchy a dali vzniknout „hygieně“
Ještě čistotnější byli starověcí Řekové, kteří vynalezli první sprchám podobná zařízení se stříkající vodou. Pro většinu obyvatel fungovaly veřejné umývárny či lázně, bohatí občané si nechávali stavět soukromé koupelny. Kdo si nemohl dovolit vlastní koupelnu, měl doma k osobní hygieně alespoň tzv. louterion, jakýsi lavor na nohách. Místo mýdla se mazali směsí hlíny, pemzy, písku a popela, poté přidali ještě olej. Vše nakonec seškrabali kovovým nástrojem nazývaným „strigil“. Řekové také dali vzniknout slovu hygiena, které je odvozené od Hygiei, bohyně zdraví, dcery boha lékařství.
Římané povznesli koupání na společenskou zábavu
Název mýdlu však poskytli až Římané. Jedna římská legenda totiž vypráví o hoře Sapo, ze které při dešti stékala voda a mísila se dohromady s popelem a zvířecím tukem za vzniku jílovité mycí hmoty. Římané si byli stejně jako Řekové vědomi, že špatná hygiena jde ruku v ruce s chorobami. Stavěli proto důmyslné akvadukty, kterými přiváděli do měst čistou vodu. Ve městech budovali veřejné lázně se studenou a teplou vodou. Jejich návštěva byla po římské občany společenskou událostí. Také si ošetřovali pokožku oleji a vyráběli mýdla. Ženy se holily a depilovaly, používaly k tomu břitvy, pemzy a depilační krémy. Místo dnešního toaletního papíru Římané používali mořské houby.
V průběhu dalších staletí postupně došlo k poklesu hygienických standardů. Nejšpinavějším obdobím bylo rokoko. V 18. století totiž lidé věřili, že je voda plná choroboplodných zárodků. Proto se prakticky nemyli a svůj tělesný odér zakrývali těžkými parfémy.