Obyvatelstvo starověké Evropy a Středomoří se nemísilo tak, jak se dosud vědci domnívali
Foto: PantherMediaSeller / Depositphotos
Podle mezinárodního výzkumu 204 genomů lidských pozůstatků z dob Římské říše byli její obyvatelé méně mobilní, než se dosud předpokládalo. Osm procent zkoumaných ostatků pocházelo z oblastí značně vzdálených od místa pohřbu.
Výzkum starověké DNA, který byl prováděn v letech 1996-2015 polským Centrem středomořské archeologie a Ústavem archeologie Varšavské univerzity, ukázal, že obyvatelé Římské říše byli méně mobilní, než se dosud předpokládalo, přinesl server Science in Poland.
Výzkum Mezinárodní tým vědců koordinovaný odborníky ze Stanfordovy univerzity v americké Kalifornii určil rozsah a důsledky migrace v rámci Středomořské pánve a střední Evropy v době Římské říše. Členy týmu byli dr. Arkadiusz Sołtysiak a profesor Tomasz Waliszewski z Archeologické fakulty Varšavské univerzity.
V posledních třech tisíciletích bylo Středomoří a později i severnější oblasti Evropy oblastí intenzivní migrace, která byla způsobena válečnými konflikty, obchodem a environmentálními faktory. Donedávna se badatelé zkoumající starověké populace a migrační trasy spoléhali na informace ze starých písemných pramenů, jazykových analýz a hmotných stop archeologických kultur. Rozšíření keramiky používané k přepravě výrobků například naznačovalo rozsáhlou síť kontaktů spojující Řím a další významná městská centra s centry produkce zboží.
„Nižší efektivní míru migrace lze vysvětlit rozsáhlým přechodným rozptylem, který vznikl v důsledku drasticky zlepšených dopravních sítí a mobilizace obyvatelstva Římské říše pro obchod, práci a armádu.“
Populační historie v novém světle
Výsledky výzkumu starověké DNA publikované v časopise eLife vrhají nové světlo na populační historii Římské říše a okolních oblastí v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Vědci sekvenovali 204 nových genomů z 53 archeologických nalezišť v 18 zemích. Naprostá většina vzorků pocházela od jedinců pohřbených v době největšího rozmachu říše a jejích politických dědiců, tedy od 1. do 7. století našeho letopočtu. Výzkum zahrnoval také genomy z o něco starších období (1. tisíciletí př. n. l.) z území dnešní Arménie, Alžírska, Rakouska a Francie.
Výsledky ukazují, že nejméně 8 % jedinců nebylo původními obyvateli oblastí, v nichž byli pohřbeni. To je ve srovnání s očekáváním poměrně nízká míra, která naznačuje omezenou migraci osob mezi regiony. Zjištění identifikují regiony méně náchylné k migraci, jako je horská oblast Arménie, a také země podléhající v tomto období zvýšené výměně obyvatelstva, jako je Sardinie, Balkán a některé části střední a západní Evropy.
„Výsledky genetického výzkumu ukazují mimořádnou rozmanitost populací obývajících starověké Středomoří a Evropu, ale také jejich relativně vysokou stabilitu v průběhu staletí," říká profesor Tomasz Waliszewski.
Bohatí starověcí cestovatelé
Závěry ze studií starověkých genomů umožňují vědcům ověřit hypotézy, které v minulých desetiletích vytvořili historici a archeologové. Poukázaly na vysokou míru mobility lidí obývajících oblasti starověkých středomořských civilizací a na nová mocenská a kulturní centra vznikající na evropských územích.
„Historické prameny podávají neúplný obraz, protože se týkají především vyšších společenských vrstev, které mají ze své podstaty větší možnosti cestování. Proto jsou výsledky archeogenetického výzkumu tak důležité, protože vycházejí z reprezentativnějších vzorků,' řekl dr. Arkadiusz Sołtysiak pro Science in Poland.
„Díky genetickému výzkumu jsme schopni doplnit stávající pramennou databázi o důležité informace, které nám umožní lépe zachytit populační toky mezi různými populacemi žijícími v Římské říši," dodává. Čtyři z genomů zkoumaných v rámci projektu pocházejí z lidských ostatků objevených při výzkumu archeologů z Varšavské univerzity ve starověké vesnici Chhim v dnešním Libanonu, uvedl server Science in Poland.