Milovník dřevostaveb Štěpán Benoni rekonstruuje zničený srub na Šumavě, kterou chrání jako strážce národního parku
Štěpán Benoni a jeho manželka Vlaďka si původně koupili srub na Šumavě s cílem trávit tam víkendy. Během covidu si ale tamní přírodu a přátelské obyvatele oblíbili natolik, že se přestěhovali natrvalo. Dojíždění do Prahy jim nevadí. Ze známého herce se navíc stal ochránce přírody.
Láska jako z televize
Štěpána Benoniho známe z mnoha oblíbených českých seriálů, včetně Ulice, Ordinace v růžové zahradě, Zoo nebo nejnověji druhé řady Ducha. V těchto seriálech se jeho postavy projevovaly různými způsoby, třeba jako zkušený lékař, jenž ve volném čase boxuje a umí dát pořádnou ránu. Nebo naopak jako trochu poplašený trouba, který všechno zpacká, viď, Emile? Teď ho ale máme možnost spatřit jako částečného introverta spjatého s přírodou. Daleko od ruchu velkoměsta, v malém, ale romantickém srubu na Šumavě, který si s manželkou Vlaďkou pořídili přibližně před šesti lety, se cítí být ve svém živlu, jak před časem prozradil v rozhovoru pro redakci marianne.
Jeho cílem původně bylo koupit si prázdninovou chalupu coby ideální místo pro víkendové útěky z rušné Prahy, kde se ženou pracovali. Slovenka Vladimíra, původně Striežencová, je také herečkou a její seznámení se Štěpánem bylo jako scéna vystřižená z romantické komedie. Tak ho alespoň herec popsal v Show Jana Krause.
„Když jsem byl na konzervatoři, chodíval jsem do jednoho baru. Moje žena tehdy studovala DAMU a v tom baru dělala brigádu. Jeden večer, když jsem byl fakt už hodně v náladě, tak jsem se do ní hrozně zamiloval. Ráno jsem se probudil zamilovanej, ale nevěděl do koho. Pak šel život dál, měl jsem jiné partnerky, uplynulo asi sedm let, já byl v angažmá v kladenském divadle a jako záskok za jednu herečku tam přišla ona. Hned jsem si vzpomněl, že to je ta dívka, do které jsem se zamiloval. Od té doby jsme spolu,“ zaznamenala jeho tehdejší slova redakce PrimaZeny.cz.
Výzva pro milovníka kvalitního designu
Štěpán Benoni právě kvůli četným závazkům a natáčení v hlavním městě předpokládal, že trvalé bydlení ve srubu uprostřed lesů není možné, ačkoli o něm vždycky snil. Pak ale světem otřásl koronavirus, pro mnohé nepředstavitelná katastrofa, pro něj v jistém smyslu šťastné znamení. Pandemie mnohé z nás zahnala z přelidněných a rizikových míst do těch odlehlých a příjemnějších, což byl také případ našeho herce.
Byli jsme rádi, že nemusíme být zavření ve městě. Hrozně jsme si tu zvykli. Aniž bychom to nějak plánovali, najednou jsme tu žili trvale.
Každé větší dobrodružství a zásadní životní změna se zpočátku zdají těžké a taková koupě staršího srubu není výjimkou. Štěpán Benoni k tomu ale přistoupil zodpovědně, a i když se do dřevostavby zamiloval na první pohled, rozhodování neuspěchal a nechal si napřed všechno zkontrolovat, např. kvalitu dřeva.
Interiér byl zařízený provizorně, jelikož předchozí majitelé využívali srub spíše příležitostně. To pro herce představovalo výzvu, rád se totiž obklopuje hezkými a kvalitními věcmi. V touze po designovém nábytku se proto pustil do rekonstrukce.
Hrdý strážce zákona o ochraně přírody
Původně počítal s menšími a rychlejšími úpravami, ale to víte, takový srub je závazkem na dlouhá léta, a pokud chce člověk něco udělat pořádně, musí tomu věnovat spoustu péče a času. Když se navíc jednou do rekonstrukce pustíte, zpravidla vás postupně napadají další možnosti, jak dosáhnout lepšího výsledku. V mysli vyvstávají ambiciózní plány na lákavé úpravy.
Přál bych si přistavět ke srubu ještě jedno takové křídlo s otevřeným krovem, aby se zvětšily společné obytné prostory. Ještě jsem zapomněl zmínit, že kromě samotné stavby byl můj sen bydlet poblíž mé milované Šumavy a to se taky splnilo.
To, že si Benoni pořídil srub právě tady, nebyla náhoda. Oblast je mu známá od dětství, kdy sem jezdíval s bratrem a tátou chytat ryby. S manželkou si v blízké vesnici našli přátele už po půlroce bydlení. Jeden z kamarádů je majitelem ranče a inspiroval je ke koupi dvou koní. Láska k přírodě Štěpána podnítila k tomu, aby se stal dobrovolným strážcem Národního parku Šumava. S podobně smýšlejícími lidmi tak třeba natočil seriál o mokřadech a významu bažin pro lidi. Musel se samozřejmě nejdřív trošku dovzdělat, aby o krajině získal i odborný přehled.
„Doučil jsem se potřebné a zvládl zkoušky na strážce národního parku, kterého teď během každého volna dělám jako dobrovolník,“ prozradil odbornému časopisu PharmaNEWS.
V podstatě je ze mě to, co byl dřív veřejný činitel, dnes úřední osoba. To znamená, že mám skutečně legitimaci, odznak. Po konzultaci s vedením parku si vyberu nějaký úsek na chráněné krajinné oblasti a tam chodím, hlídám, kontroluji a radím turistům. Je to informační a strážní služba.
Svůj malý ráj na zemi už by s manželkou rozhodně za nic nevyměnili. Dojíždění do Prahy za prací jim za to stojí.