Honosné stravování Karla IV. Na stole byly i nečekané "pochoutky"
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Středověk dnes vnímáme spíše optikou populární kultury, která si z něj však bere pouze inspiraci, než by jej popisovala s historickou přesností. Co třeba gastronomie? Vypadaly hostiny jako ty filmové?
Středověká gastronomie
Středověk si spojujeme většinou spíše s podmínkami, které bychom dnes akceptovali jen stěží. Týkalo se to samozřejmě i stravování a středověká dieta by nám dnes asi moc nevoněla. Alespoň ta, kterou se stravovali obyčejní lidé. Císař Karel IV. nebyl ale jen tak někdo. Takže zatímco prostý lid měl se sháněním stravy každodenní problémy, na královském dvoře se hodovalo ve velkém.
Abychom ale byli k císaři spravedliví: o jeho každodenních stravovacích návycích nevíme prakticky nic. Můžeme však předpokládat, že poctivě dodržoval veškeré půsty a další náboženská pravidla a z dnešního pohledu bychom jej tak možná ve skutečnosti označili za doslova asketického.
Poměrně hodně ale víme o tom, jak vypadaly bankety a hostiny pořádané na jeho královském dvoře. Ty byly státnickou záležitostí, nelze je proto považovat za císařovu rozmařilost. Zajímavé jsou ale nepochybně.
Kvůli Karlu IV. nechali v celém okolí uřezat prasatům uši a ocásky a v Praze bylo lacino aneb První…
Středověká pravidla stravování
Ve středověku bylo jídlo posuzováno z hledisek, která se nám dnes zdají jen těžko pochopitelná nebo dokonce směšná. Čím blíže byla daná potravina k nebi, tím byla výše hodnocena. Proto se hojně konzumovali ptáci, třeba ti zpěvní nebo labutě. Platilo to ale i naopak. Z toho důvodu se žádné popularitě netěšila zelenina. Ta totiž rostla v zemi, tedy blízko peklu.
Když už pak císařský dvůr pořádal hostinu, stálo to rozhodně za to. Množství jídla na takové slavnosti si dnes vůbec neumíme představit a nemá srovnání ani při těch nejopulentnějších oslavách. Svědčí o tom třeba dochované menu z hostiny pořádané u příležitosti setkání císaře Karla IV. a francouzského krále Karla V. Oficiálně bylo toto slavnostní menu nazýváno jako tříchodové. V žádném případě to ale neznamená, polévku, hlavní jídlo a dezert jako dnes. Tři chody měly na královském dvoře úplně jiný význam.
Prohýbající se stoly
V uvedeném menu se můžeme dočíst co obsahoval každý ze tří chodů. První chod znamenal následující. Pórkovou polévku, libovolné množství skopového a hovězího masa, nasolené husí maso, nebo ragú z ústřic, zvěřiny a kapouna. Jako příloha byla podávána hrachová kaše.
Druhý chod královského menu se stával především z ryb, a to jak těch mořských, tak i sladkovodních (tato hostina se odehrávala ve Francii). V českých podmínkách mořské ryby samozřejmě chyběly, za to se konzumovaly například veverky. K rybám se přikusovalo pečivo.
Popsané první dva chody byly však jen takovým malým předkrmem. Třetí chod byl tím skutečným, zlatým hřebem. Služebnictvo nosilo na stůl zvěřinu, skopové maso, pečené králíky, a také koláče, medem slazené ovoce, nebo ořechy.
Nutno podotknout, že královské hostiny se od běžného stravování lišily ještě v jedné věci: kořením. Jen málokdo měl ve středověku přístup k exotickým kořením, z nichž většinu dnes máme všichni doma.
Kromě uvedených jídel se na stolech Karla IV. často objevovali třeba pávi, ale místo zde měly i pokrmy z vajec, šunky, vývary nebo třeba hovězí jazyk.
Víno chybět nemohlo
Takové množství jídla bylo samozřejmě potřeba něčím zapíjet. Na královském dvoře existoval jediný nápoj, který přicházel v úvahu. Bylo jím samozřejmě víno. Karel IV. miloval především vína sušší, chápal je totiž jako odraz asketického způsobu života. To zní v kontextu téměř nikde nekončícího menu poměrně směšně, je ale třeba si uvědomit, že myšlení středověkého člověka bylo zkrátka zcela odlišné od toho našeho.
Je tedy patrné, že na stolech bylo ve středověku při královských hostinách opravdu z čeho vybírat. Nikdo z nás by tak asi neprotestoval, pokud by jej císař Karel pozval na některou ze svých hostin. Otázkou však je, jak dobře bychom snášeli tehdejší způsoby úpravy a přípravy jídel.