Důkaz lásky pro zemřelou manželku - monumentální Tádž Mahal. Císař Šáhdžahán dodržel pouze jedinou podmínku své milované ženy
Foto: TuckDB Postcards / Creative commons, CC-BY
Symbol nehynoucí lásky a touhy vyjádřit, jak speciální byla žena, pro kterou byl vystaven. To je Tádž Mahal. Architektonický skvost, který už po staletí bere lidem dech.
Tádž Mahal, ikonická památka Indie, mauzoleum ohromující krásy, stavba odporující přírodním zákonům, je natolik známá, že se o ní v průběhu let vyrojilo několik legend. Je třeba říci, že za čtyři století není divu, že si místní obyvatelé i návštěvníci místa vymýšleli příběhy, které se v průběhu dějin přenášely, vylepšovaly a upravovaly. Původní příběh je však opřen o historické prameny a není o nic méně úžasným než ty smyšlené.
Vědci se neshodnou, zda by mohla 5000 let stará hvězdná mapa být důkazem ztracené vyspělé civilizace
Příběh velké lásky
Džahán údajně poprvé spatřil svou budoucí ženu, když mu bylo 14 let na bazaru v Ágře, kde prodávala hedvábí a korálky. Podle dobových pramenů se Džahán do Mumtáz, perské šlechtičny, na první pohled bláznivě zamiloval. O Mumtáz usiloval pět let, dokud se s ní v roce 1612 neoženil, stala se tak jednou z jeho manželek (podle tradice měl již dvě). Více manželek bylo v té době naprosto běžné, k této měl však zvláštní pouto. I jméno, pod kterým je známá, ji dal on. „Mumtaz Mahal“ totiž znamená „Klenot paláce“ a přesně takovým klenotem pro něj i byla. A není se čemu divit, protože byla nejen velmi krásná, ale i vtipná a vysoce inteligentní.
Šáh se s ní dokonce podělil i o některé své královské výsady, podílela se na mnoha důležitých rozhodnutích a veškeré záležitosti týkající se financí nebyla iniciována bez jejího souhlasu. Dvořanům se to vůbec nelíbilo, ale ti dva byli do sebe tak zamilovaní, že neměli čas se takovými myšlenkami lidí zabývat. Císař se do své ženy zamilovával s každým dnem víc a víc. Jeho láska byla tak silná, že ji nenechal ani na vteřinu o samotě. Jako by tušil, že jejich láska skončí dříve, než se jí dokáže nabažit.
Dva roky smutku
Strávili spolu mnoho (rozhodně ne však dost) krásných let a měli spolu 13 dětí. Mumtaz náhle zemřela chvíli po porodu jejich čtrnáctého dítěte. Šáhovi jako by puklo srdce. Následující dva roky strávil zcela pohlcen svým smutkem a s ním i celé království (vyhlásil dvouletý státní smutek). Poté se dokázal trochu vzpamatovat a pomyslel na slib, který dal své umírající ženě, že až zemře, udělá jí hrobku tak velkou a úžasnou, že svět při pohledu na tu velkolepou krásu ztratí dech.
Tádž Mahal
Šáh Džahan tedy začal stavět monumentální hrobku. Trvalo dvacet dva let, než byl Tádž Mahal hotov a připraven ukázat se světu v celé své kráse. Velké mauzoleum bylo příkladem tvrdé práce dvaceti dvou tisíc dělníků z Indie i Persie, kteří dnem i nocí pracovali na tom, aby Tádž vypadal tak, jak vypadá dnes. O 13 let později, v roce 1666, kdy Šáhdžahán ve věku 74 let zemřel, byl pohřben hned vedle hrobu jeho krásné ženy v hlavní budově Tádž Mahalu. Milenci tak byli znovu spojeni i po smrti.
Šáh Džahán a jeho milovaná přiměli lidi na celém světě uvěřit, že láska je nejzbožnějším typem citu, a pokud někoho skutečně milujete, nic není nemožné. Šáhova láska byla tak opravdová, že slib, že pro svou milovanou postaví tu nejkrásnější a nejvelkolepější stavbu, se stal skutečností a neustále ohromuje všechny, kteří jej navštíví.
Světový architektonický skvost
Tádž Mahal je považován za největší architektonický počin v celé indoislámské architektuře. Jeho celosvětově uznávaná architektonická krása se vyznačuje rytmickou kombinací plných a prázdných ploch, konkávních a konvexních tvarů a světelného stínu. Estetickou stránku dále zvyšují například oblouky a kopule. Reliéfní práce v mramoru a vyložení drahými a polodrahými kameny z něj dělají zvláštní památku zařazenou mezi světové dědictví UNESCO.