Tajemství života ukrývajícího se tísíce metrů pod hladinou moře
Foto: xload / Depositphotos
Říká se, že o dně oceánu toho víme mnohem méně než o povrchu statisíce kilometrů vzdáleného Měsíce. V hlubokých mořských vodách se přitom skutečně nachází celá řada živočichů, které člověk dosud neměl možnost spatřit.
Hluboká moře jsou jedním z nejdrsnějších prostředí na celé naší planetě. Nízké teploty, obrovský tlak, nedostatek kyslíku a úplná absence světla představují pro mnoho živočichů výzvu, se kterou se zkrátka nedokáží vypořádat. Přesto i zde existuje život a není ho zde žádné zanedbatelné množství. Podle odhadů žije v hlubinách oceánů až 25 % z odhadovaných bezmála 9 milionů živočišných a rostlinných druhů na Zemi. A kdo ví – možná se zde nachází organismy obsahující klíč k léčbě rakoviny či vytvářející látky zastavující stárnutí. Dejme ale teoretické úvahy stranou a pojďme si odpovědět na otázku, co víme o životě na nejhlubším mořském dně?
Tamní organismy jsou skutečnými mistry v adaptaci
Hlubokomořští živočichové jsou v mnoha ohledech unikátními stvořeními a prakticky každá průzkumná cesta do těchto hlubin odhalí další tajemství. Některé druhy místních červů si tak například vyvinuli extrémně dlouhé pysky, s pomocí nichž dokáží chytat kořist i v prostředí s nedostatkem potravy. Místní organismy se také musí potýkat s poměrně nízkým počtem partnerů. Pro tyto účely se tak samci ryb z řádu ďasů ve správný čas zakousnou do těla samice, dojde ke splynutí jejich cév a samec pak stráví zbytek života jako pouhý přívěsek sloužící k tvorbě spermatu. Stejným způsobem se pak místní flora i fauna musela adaptovat na nedostatek světla, nejčastěji v podobně velkých očí. Zrak však u řady místních živočichů zcela chybí, a nahradily jej jiné, ve tmě mnohem efektivnější smysly. V neposlední řadě pak stojí za zmínku i zvýšená odolnost proti okolnímu tlaku, kterou zvládá na jedničku například sliznatá ryba neboli tlustohlavec tasmánský, který se dokáže elegantně vznášet těsně nad mořským dnem a čekat, až mu potrava doslova vpluje do úst.
Hlubokomořský gigantismus aneb Obrovské příšery ze dna moří jsou skutečné
Zajímavé rozdíly co do velikosti živočichů lze pozorovat mezi hlubinnými rybami a tamními bezobratlými. Zatímco v případě obratlovců, ryby zpravidla nepřesahují velikost několika centimetrů, u bezobratlých se projevuje takzvaný gigantismus, kdy tito tvorové dorůstají skutečně obrovitých rozměrů. Možných zdůvodnění tohoto jevu existuje hned několik. Na vině může být například pomalejší metabolismus způsobený nízkými teplotami, kdy mohou tyto organismy žít déle, a tedy i déle růst. Větší tělo může navíc poskytnout živočichovi ochranu před redukcí vlastní tělesné teploty. Nedostatek potravy pak může posouvat věkovou hranici pohlavní dospělosti, a tím tak opět přispívat k nadměrnému růstu. Svou roli pak může hrát i okolní tlak.
Chemosyntéza a hydrotermální průduchy
Na dně oceánů se v rozsáhlém a pustém prostředí bez přístupu světla nachází bohaté, prosperující prostředí nezávislé na energii slunečního světla. Řeč je o hydrotermálních průduších, které leží v blízkosti oceánských hřbetů, kde dochází ke střetu litosférických desek. Bakterie a jiné drobné organismy žijící v těchto společenstvech využívají sirovodík, toxický pro většinu ostatních mořských živočichů, a přeměňují ho na organické molekuly v procesu zvaném chemosyntéza. Tyto nově vytvořené látky pak vytváří základ místního potravního řetězce. Vědci se domnívají, že bude-li možné proces této chemosyntézy přenést ze dna oceánů i na souš, šlo by jej využít například k čištění životního prostředí od nebezpečných odpadů a zplodin. Hlubokomořské organismy by nám tak mohly pomoci s řešením problémů, na které jsme jako lidstvo byli dosud krátcí.
Hluboké moře je zapomenutou říší, která je pro mnohé z nás záhadou na pomezí reality a fantazie. Jen velmi těžko si lze představit, že několik kilometrů pod projíždějícími parníky a plachetnicemi se ukrývá zcela neprobádaný svět, o němž se hned tak brzy nedozvíme příliš nic nového.