Tělesné zásoby jako velbloud: Křováci se v době nadbytku vyjedí do podoby těhotné ženy s obrovským pozadím
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
„Stačilo jedinkrát spatřit jejich malé, dokonalé otisky nohou v písku, aby na ně člověk už nikdy nezapomněl. Byli malé postavy, ne snad zakrslí nebo trpaslíci, prostě jen drobní, asi pět stop vysocí. Byli pěkně, pevně a poctivě stavěni. Měli široká ramena, ale ruce a nohy neobyčejně malé a ušlechtile modelované.“
Naším článkem Od pravěku Sanové nepotřebují minulost, umí vysát vodu z pouště a komunikují mlaskáním jsme začali naši krátkou sérii článků o jednom z nejstarších afrických etnik, přímých potomcích pravěkého boskopoidního člověka – o Sanech neboli Křovácích. Ti jsou původními obyvateli jižní Afriky, dnes osídlují většinu oblastí Zimbabwe, Lesotha, Mosambiku, Svazijska, Botswany, Namibie a Angoly. V minulosti obývali celou jižní polovinu Afriky, byli však zatlačeni bantuskými kmeny a později i bělochy do nejpustších oblastí Namibie a Botswany. Původně byli lovci a sběrači částí khoisanské jazykové skupiny.
Běhající Křováci
Kotníky měli útlé jako závodní koně, nohy pružné, svaly uvolněné a běžet uměli jako vítr, rychle a vytrvale. Když byli na pochodu, tak vlastně málokdy chodili, ale běhali jako antilopy nebo divocí psi lehkým poklusem. Nikdy nikdo neuměl tak jako oni, romanticky popsal africké etnikum Sir Laurens Jan van der Post (1906-1996), jihoafrický spisovatel, novinář a cestovatel, ve své knize Ztracený svět Kalahari, jíž předcházel stejnojmenný dokument pro stanici BBC z roku 1955.
Tvárná kůže jako dar
Jejich pleť byla uvolněná a velmi brzy pomačkaná a neuvěřitelně vrásčitá. Když se smáli - což bylo podle autora velice často - složil se jim celý obličej do nespočetných drobných záhybů a vrásek, až vytvořily neobyčejně jemný a milý křížkový vzorek, popsal láskyplně van der Post, jež zasvětil celý svůj život šíření informací o domorodých obyvatelích jižní Afriky, poznávání hodnot jejich kultury a nakonec zachování jejich svébytného života v postupujícím moderním světě.
Tvary jako amorek
Ta volná, tvárná kůže byla „moudrým darem všemohoucí prozřetelnosti", umožňujícím Křovákovi sníst na posezení víc jídla, než kdokoli jiný kdy dokázal. Jeho život lovce mu přikazuje jako naprostou nutnost, aby dokázal uskladnit ve vlastním těle velké rezervy živin. Následkem toho měl i muž, když se dosyta najedl, takové břicho, že vypadal jako těhotná žena. Když byla dobrá lovecká sezóna, dostal postavu Rubensova amórka, hezky vypouklou vpředu a ještě víc vzadu. Zadní část mu sloužila tak, jako velbloudovi slouží hrb. Takhle mu příroda umožnila uložit zásoby cenných tuků a uhlohydrátů na doby sucha a hladu. Myslím, že první vědecký termín, s kterým jsem se seznámil, bylo slovo, jímž anatomové označili tuto zvláštnost křováckého těla: steatopygie.
Steatopygie je hromadění podkožního tuku v oblasti hýždí. Tuk se nehromadí pouze v oblasti hýžďových svalů, ale zasahuje až do oblasti stehen, kde tvoří silnou vrstvu někdy sahající až ke kolenům. Tento tělesný znak je typický pro ženy některých negroidních ras (např. Sanů). Dědičný genetický rys Khoisanů. Vyskytuje se zvláště u žen, v menší míře i u mužů.
V hubených dobách se křovácká zadní část scvrkla na normální míru, až na to, že zbyly hedvábné záhyby v místech, kde hladké hýždě přecházely v pružná stehna. Ale v dobré lovecké sezóně vyvstávala tak nápadně, že jste na ni klidně mohli postavit láhev brandy i se skleničkou! Ale chuť k jídlu, tvar těla a steatopygie byly sice podivuhodné, rozhodně však ne jediné zvláštní rysy Křováků.
Meruňková kůže se nespálila
Barva kůže Křováků se prý nepodobala barvě žádného z mnoha národů Afriky: byla krásně oranžově žlutá jako provensálské meruňky, připodobnil van der Post. Jednou z jejich nejpodivnějších vlastností bylo, že ačkoli nenosili šaty, přece je slunce nikdy dotmava neopálilo.
Čínská osoba s mongolskými rysy
V oslňujícím africkém žáru se míhali jako zlaté plamínky, podobni svěžím mladým Mongolům z plání centrálního Mongolska. Měli tytéž vysoké lícní kosti jako Mongolové a velké oči tak šikmé, že někteří moji předkové namísto Křovák říkali Čínská osoba. Mezi modrými kopci v jižní Africe je velká planina, dodnes nazývaná Čínská vlakte, po křováckých lovcích, kteří ji kdysi obývali.
Bystrozrací
Oči měli tmavě hnědé, tak hnědé, jaké mají jenom antilopy. Jasné, zářivě hnědé. Rozeznali věci na takovou vzdálenost, na jakou ostatní lidé neviděli vůbec nic, a jejich bystrozrakost dala vzniknout mnoha hrdinským legendám.
Radost pohledět
Tvar obličeje měli většinou srdcovitý, čelo široké a bradu senzitivní a zašpičatělou. Uši byly jemně modelované do špičky. Měli černé vlasy, které jim rostly v hustých kulatých chumáčcích vypadajících jako pepřová zrnka. Hlavu měli kulatou, čistě a lehce posazenou na štíhlé šíji a širokých ramenou. Nos většinou široký a plochý, rty plné a zuby pravidelné a oslnivě bílé. Jejich boky byly úzké, a když se pohybovali, byla na ně radost pohledět, popsal van der Post.