Rodinná idyla díky mnohomužství: Todové nezjišťují biologického otce, zvolí jednoho bratra. Po třetím dítěti vyberou jiného
Foto: Ramesh lalwani / Creative commons, CC-BY-SA
„Když je žena chytrá, nespí pouze s nejstarším bratrem, ale každou noc je střídá...," zní z úst jednoho ze tří manželů jedné manželky kmene Toda v indických horách. Muži i ženy zde mají sexuální svobodu nemyslitelnou v evropské kultuře. Pojem cizoložství je prakticky neznámý. Není rodinných rozvratů, není ani osiření. Dítěti zůstává majetek po otci a společensky a výchovně je zajištěno celým klanem.
Klasickým příkladem mnohomužství a je kmen Toda, žijící v horní části jihoindického pohoří Nilgiris. Populace domorodého kmene čítala podle posledního údaje z roku 1998 asi 1008 lidí, usídlených v několika vesničkách na horské planině, uvádí Kamil Zvelebil v publikaci Náboženství Todů. Vědci se domnívají, že do hor se mohl domorodý kmen přestěhovat před 3500 lety se svými stády buvolů v reakci na klimatické změny. Výzkum předjímá jejich vznik nejméně o 1500 let, jak to dokládají historické záznamy.
Příslušníci kmenového společenství z Modrých hor se zabývá se takřka výhradně pastevectvím a jejich život, kultura, náboženství jsou těsně spjaty s chovem buvolů. Z hlediska rasového mají řadu zcela osobitých znaků. Jsou to lidé vysocí, urostlí, silní a svým způsobem krásní, přitom velmi inteligentní, důstojného vystupování. Okolním kmenům, s nimiž žijí v mírumilovném kontaktu, se cítí nadřazeni, popsali autoři knihy Výpravy za člověkem, světoznámí dětští kliničtí psychologové Zdeněk Matějček a Josef Langmeier, v roce 1981.
Jejich rodinná organizace byla popsána již před více než třemi sty lety - mění se pozvolna teprve pod civilizačním a ekonomickým tlakem okolí v posledních desetiletích. Žena, která se vdává, bere si tu nejen svého muže, ale i všechny jeho bratry a někdy i jakési „pobratimy“ (oddaný, věrný přítel vybraný za bratra) z klanu svého manžela. Manželská práva střídavě přecházejí na jednotlivé bratry po měsíci nebo v delším v časovém intervalu.
Sexuálně temperamentní a podnikaví
Podle Zvelebila je „todská rodina převážně polyandrická (polyandrie = mnohomužství – pozn.), několik bratří má společnou ženu. Navíc je běžný rozvod a únosy žen. Vedle legitimních manželských sňatků (které mohou končit rozvodem) má každý muž a každá žena pravidelného sexuálního partnera z opačné skupiny. To není vše: existují navíc sexuální vztahy, které jsou takříkajíc náhodné a nepodléhají pravidlům, ale ani na nich nelpí nějaká společenská sankce. Ženy mají tedy sexuální styky se svým manželem nebo manžely (jeho bratry), navíc s milencem z opačné skupiny kmene, ale za jistých okolností také s kněžími a obětníky (např. při pohřbech)“.
Není to sexuální nezřízenost
I když se nám to tak nezdá, „todské ženy jsou zpravidla pilné, skromné, zdravé, plné životní radosti, jsou dobré manželky a matky, a navíc mají neobyčejně vyspělé umělecké nadání. A pokud jde o muže, těžko lze najít mezi indickým obyvatelstvem urostlejší, silnější, zdravější, a řeknu přímo krásnější muže,“ popisuje Zvelebil. „Jejich řeč nezná slova jako cizoložství ani nevěra. Rivalita mezimuži a ženami je zde takříkajíc zdravá a dravá, bez sociálních a morálních sankcí.“
Rodinná idylka zde funguje
Všechna pozorování shodně dokládají, že rodinné společenství je tu pozoruhodně stabilní, že je velmi málo vnitřních rozporů a žárlivost je skoro neznámá. Je-li žena těhotná, nezjišťuje se biologický otec, nýbrž na slavnosti uspořádané v sedmém měsíci těhotenství je jeden z bratrů vybrán, aby „daroval ženě luk". Tento luk vlastnoručně vyrobí a na nové slavnosti jej před příbuzenstvem ženě předá. Tím se stává otcem jejího dítěte. Po dvou nebo třech dětech je zpravidla přiřčeno otcovství zase jinému bratrovi.
Eskymácká výměna manželek: Pohostinský sex, mnohoženství, mnohomužství i dítě s jiným museli Inuité…
Jedna velká skupina
Takovéto uspořádání ovšem předpokládá, že je trvale více mužů než žen. Až do počátku minulého století tu bylo běžnou praxí utrácení novorozených děvčátek. Nyní, když se počet žen s počtem mužů
vyrovnává, žení se i další bratři s jinými ženami, takže vzniká jakési skupinové mnohoženství a mnohomužství.
Manželství bez randění
Současně se praktikuje zasnubování či uzavírání manželství dětí už od věku dvou let. Tím odpadá všechno dvoření a namlouvání, honba za ženami apod. Přitom ovšem vývoj vztahu a soužití těchto partnerů je určováno repertoárem slavností a obřadů.
Dětské zásnuby: Zvyšovali počet mužů v komunitě tak, že otec rozhodl o zabití novorozených dcer. Ty…
Čtyři měsíce je dítě neviditelné
Žena rodí děti vkleče, s hlavou opřenou o manželovu hruď. Po porodu se s dítětem odebere do zvlášť připravené izolační chaty, kde se asi měsíc podrobuje očisťovacímu rituálu. Další tři měsíce zůstává dítě zakryto, takže je nespatří nikdo než matka. Kojeno je dva roky. Citové pouto dítěte k matce je tu velmi silné.
Vztahy a děti jsou radost
Kromě matky o ně pečuje nejen legitimní otec, ale celé rodové společenství. Poznává spoustu mezilidských vztahů, což se pokládá za výbornou přípravu pro život. Děti jsou tu bezstarostné, hodně si hrají a pozorovat děti při hře je pro dospělé nejzajímavější podívanou, obdobnou našim sportovním podnikům.
Vyrovananí Todové v láskyplné atmosféře
Muži i ženy mají sexuální svobodu nemyslitelnou v evropské kultuře. Pojem cizoložství je prakticky neznámý. Není rodinných rozvratů, není ani osiření. Dítěti zůstává majetek po otci a společensky a výchovně je zajištěno celým klanem. Mírná, vyrovnaná povaha a ostatní příznivé charakteristiky se pokládají za důsledek zvláštní rodinné a společenské atmosféry, která tu panuje, uzavírají světoznámí psychologové Matějček a Langmeier.