Cesta na vrchol nebyla snadná, Tomáš Baťa to dokázal
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Životní příběh Tomáše Bati vypráví příběh chlapce, který se od těžkého dětství postupně vypracoval na jednoho z nejslavnějších tuzemských podnikatelů. Jak se mu to podařilo?
Tomáš Baťa se narodil v roce 1876 ve Zlíně na jihovýchodní Moravě a stal se předním podnikatelem v rodině, která se pyšnila dlouhou a produktivní historií obuvnictví. Rodina Baťů vyráběla obuv již od roku 1667. Kromě toho, že Tomáš pokračoval v rodinné tradici, přičemž zakládal továrny na výrobu obuvi po celém světě, zastával také funkci městského primátora a Zlínu dal působivou a osobitou podobu. Jeho zájmy se neomezovaly pouze na obuvnictví. Ačkoli Baťa zahynul při leteckém neštěstí v roce 1932, Baťova obuv je úspěšná dodnes.
Dětství a první pokusy Tomáše Bati ve světě podnikání
Jako třetí dítě v rodině se Tomáš Baťa v raném věku setkal s tragédií. V pouhých deseti letech totiž přišel o matku. O dva roky později se jeho otec znovu oženil a přestěhoval rodinu do Uherského Hradiště, kde se však ve škole vyučovalo německy. Ve čtrnácti letech odešel mladý Tomáš z domova do Prostějova, kde pracoval pro firmu Fäber, která vyráběla obuvnické stroje, a stal se obuvníkem. Později se vrátil domů, aby znovu odešel, tentokrát do Vídně, kde žila jeho sestra Anna, která ho během jeho pobytu v Rakousku finančně podporovala. Právě ve Vídni začal podnikat, ale nakonec se vrátil do Uherského Hradiště, kde pracoval se svým otcem.
Zrod obuvnické firmy Baťa
Obuvnická firma Baťa vznikla v srpnu 1894 ve Zlíně za pomoci Tomášova bratra Antonína a jeho sestry Anny. Tomáš investoval do rozjezdu podniku poměrně drobnou částku, která stačila pro zaměstnání 10 pracovníků na plný úvazek. Ti museli pracovat podle pevného pracovního rozvrhu za pravidelnou týdenní mzdu. Tento způsob řízení byl ve své době velmi ojedinělý. V létě roku 1895 se ale Tomáš ocitl tváří v tvář téměř nepřekonatelným finančním potížím. Aby se vyhnul narůstajícím dluhům, rozhodl se Baťa začít šít boty z plátna namísto kůže. Popularita této obuvi rychle rostla a během dvou let zvládli Baťovi splatit všechny dluhy firmy. Když pak Tomášův bratr Antonín vážně onemocněl, převzal Tomáš kompletně výrobu plátěné a plstěné vlněné obuvi.
Motivace ze Spojených států
Baťa strávil nějaký čas v USA, kde se učil technikám řízení a mzdovým systémům. Inspirován americkým systémem řízení se po roce a půl vrátil do Zlína a nechal své zaměstnance podílet se na zisku a ztrátě podniku a dal jim možnost získat prémie. Pokud pracovali špatně, museli zaplatit pokutu, která jim šla ze mzdy. Zaměstnanci začali stávkovat, a tak je Baťa propustil a najal nové pomocníky.
Sídliště a vojenská obuv
Odhodlaný Tomáš převzal celý podnik, když jeho bratr zemřel a sestra se v roce 1908 provdala. Na základě svého úspěchu se roku 1912 oženil s dcerou správce vídeňské dvorní knihovny. O dva roky později se jim narodil jediný syn Tomáš II.
V roce 1911 začal Baťa stavět sídliště pro své zaměstnance. Do roku 1932 bylo ve Zlíně 1564 domů pro pracovníky firmy Baťa. Rozmach firmy nastal během první světové války, kdy dostala zakázku na výrobu 50 000 párů vojenské obuvi. Od roku 1914 do roku 1918 se počet Baťových zaměstnanců zvýšil na desetinásobek. Firma tak otevřela vlastní prodejny mimo jiné ve Zlíně, Praze, Liberci, Vídni a Plzni.
Prosperující firma a čtvrtý nejbohatší člověk v Československu
V roce 1924 projevil Baťa svou podnikatelskou bystrost tím, že si spočítal, jaký obrat potřebuje dosáhnout pomocí ročního, týdenního a denního plánu. Baťa využíval čtyři typy mezd – pevnou sazbu, sazbu podle individuálních zakázek, sazbu za kolektivní úkoly a sazbu za odvod zisku. Stanovil také tzv. baťovské ceny – čísla končící devítkou, nikoli celým číslem. Jeho obchody prudce vzrostly. Brzy se Baťa stal čtvrtým nejbohatším člověkem v Československu. Koncem roku 1928 se hlavní továrna společnosti skládala až z 30 budov.
Působení ve funkci starosty a přestavba moderního města
Tomášovy úspěchy sahaly daleko za hranice výroby obuvi. Jako starosta Zlína v letech 1923 až 1932 se tento filantrop zasloužil o rozvoj městského školství, zavedl reformy veřejných škol a experimentální typy výuky. V letech 1924–1932 postavil sedm nových škol. Baťa vytvořil ze Zlína skutečně moderní město, když v letech 1918 až 1932 vybudoval rozsáhlá obytná předměstí a v roce 1929 přestavěl historické centrum. Baťa své zájmy ještě více rozšířil. Podílel se také na koželužství, zemědělství, vydávání novin, železniční a letecké dopravě, textilní výrobě, těžbě uhlí a rozvoji letectví.
Baťova náhlá smrt a odkaz
Dne 12. července 1932 zahynul Tomáš Baťa spolu s pilotem při leteckém neštěstí na cestě na otevření pobočky ve Švýcarsku. Přestože letadlo mělo kvůli mlze zpoždění, Baťa na cestě trval. Po Baťově smrti koupil firmu Baťa a.s. Zlín jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa, který se k rodinnému jménu hrdě hlásil i nadále. V roce 1938 vznikl Baťův mrakodrap a jeho nevlastní bratr pomáhal městu i s dalšími stavebními úpravami. V roce 1934 otevřela společnost Baťa Shoes továrnu na obuv v iráckém Bagdádu a v roce 1940 pokřtila další v Indočíně, která se později stala Vietnamem. Zatímco v roce 1900 zaměstnával Tomáš 120 lidí, v roce 1938 se počet zaměstnanců vyšplhal na 65 100. Jan Antonín založil v roce 1934 také zlínské letecké závody. Když do Prahy vtrhli nacisté, uprchl do USA, a nakonec si za svůj domov vybral Brazílii.
Podobně pak také syn Tomáše Bati, Tomáš J. Baťa, uprchl v roce 1939 do Kanady, kde pokračoval v obuvnickém podnikání s kanadskou společností Bata Shoe Company ve městě pojmenovaném po rodině – Batawa v Ontariu. Díky odkazu, který Tomáš ve světě zanechal, se boty Baťa staly globálně uznávaným artiklem a dodnes patří k nejoblíbenějším značkám obuvi.