V Toskánsku žili lidé před 2 miliony let: Na zkamenělých kostech byly nalezeny ostré zářezy a vyvrtané díry

25. listopadu 1875 referoval profesor geologie Giovanni Capellini z boloňské univerzity o senzačním objevu, který učinil při čištění dokonale zkamenělé kosti malého druhu vymřelé velryby: nalezl ostrý zářez.

Ten musel způsobit ostrý nástroj ještě před zkameněním, neboť udělat jen škrábance na povrchu zkamenělé kosti není možné ani ocelovým hrotem, přibližuje skutečnost záhadného nálezu Hans-Joachim Zillmer: Evoluce - podvod století. Neandrtálci a další podvrhy lidských dějin. Potlačovaná fakta. Zakázané důkazy.

Při dalším zkoumání se objevily ještě další tři zářezy

Zdá se, že zářezy způsobil velmi raný člověk, neboť kosti pocházejí z vymřelé malé velryby Baleonotus, charakteristického tvora mladšího (svrchního) pliocénu, žijícího v Evropě před více než dvěma miliony let. Kosti velryby byly pravděpodobně uloženy v mělkých pobřežních vodách před starým ostrovem Monte Vaso v oblasti dnešní Toskány. Koncem třetihor tvořil tento ostrov součást archipelu (souostroví) nacházejícího se v oblasti dnešní střední Itálie.

Stejný zářez jako důkaz

Aby Capellini hypotézu o zářezech ověřil, si prohlédl kosti právě poražených zvířat. Byl na nich podobný vzor zářezů. Potom vyzkoušel staré nástroje z pazourku, jež byly v kraji vykopány. Ukázalo se, že na čerstvých kostech zanechávají stejný druh zářezu.

Specifické umístění zářezů

Profesor Capellini ke svému údivu zjistil, že stopy řezů jsou na velkém množství kostí, že se však vyskytují jen na horní části páteře a na vnější straně pravých žeber. Vzhledem k jejich specifickému rozvržení vypracoval tezi, že velryba uvízla v mělkém moři a ležela na levém boku. Lidé pak pazourkovými noži odřezávali maso na pravé straně.

Toskánsko před 2 miliony let – výzkum potvrzen

Capellini v tom spatřoval důkaz, že lidé žili v Toskánsku ve stejné době jako rozřezaná velryba, tedy před dvěma miliony let. Své nálezy prezentoval na mezinárodních kongresech roku 1876 v Budapešti a roku 1878 v Paříži. Výsledky jeho zkoumání potvrdilo několik dalších vědců.

Vyvrtaná díra a jiné nálezy na různých místech

Rovněž na dalších kostech, vykopaných v toskánském údolí Fine, zjistil Capellini stejné, očividně také lidskou rukou působené stopy zářezů. Ve fosilní kosti slona a nosorožce je vyvrtaná kulatá díra. Tato kost, jež ležela pevně uvězněná ve staré více než dva miliony let z astienu (svrchního pliocénu) u San Valentina, byla roku 1876 představena na zasedání Italského geologického výboru a to „se stopami opracování člověkem, jež byly tak očividné, že o nich nebylo možno pochybovat“.

Protiteorie. Jak to vlastně bylo?

Rozhodně u těchto objevů nešlo pouze o místní nálezy. I v dalších usazeninách po Evropě, i po světě, se nalézají na čerstvých kostech poražených zvířat. Autor knihy Hans-Joachim Zillmer předkládá nespočet důkazů pradávné práce člověka, které ale naráží na zastánce evoluční teorie, jež interpretují Capellniho důkazy například jako „po kousnutí žralokem“ (de Mortillet roku 1883), uvádí Hans-Joachim Zillmer v kapitole s názvem Příliš staré nástroje.

Úvodní fotografie od Piotr Velixar / Shutterstock je ilustrační: Kost z ploutve, zápěstí. Fosilie kytovce. Petrifikace - ukázka, jak mohl vypadat ostrý zářez na zkamenělé kosti velryby.