Tragická nehoda, při které zemřeli všichni lidé na palubě včetně 45 dětí, které letěly na prázdninový tábor
Foto: santirf / Depositphotos
Jen málokterá nehoda by se stala, nebýt selhání lidského faktoru. Tato je ale tragická tím, že při ní zemřela celá posádka, všichni cestující a mezi nimi i velké množství dětí. Přitom se ale vůbec nemusela stát.
V noci 1. července 2002 došlo poblíž Bodamského jezera ke srážce dvou letadel. Jednalo se o ruské dopravní letadlo Tupolev, patřící baškirských aerolinií a nákladního letadla boeing 757. Počet objetí se různí, někde se uvádí, že se jednalo o 71 lidí, někde, že se jednalo o 69 lidí. Každopádně zemřeli všichni pasažéři a celá posádka. Na palubě letadla Tupolev zemřelo mimo jiné i 45 dětí, které letěly na letní tábor organizovaný společností Bashkirian.
Letadla
Jednalo se o ruské dopravní letadlo Tupolev Tu-154M, na jehož palubě se mimo jiné nacházelo asi 45 dětí. Jednalo se o pravidelný linkový let Moskva - Mnichov - Barcelona. Nákladním letadlem byl Boeing 757-23APF, na palubě se nacházeli 2 členové posádky. Jednalo se o let z Bahrajn do Brusel s mezipřistáním v Bergamu.
Hlavní aktéři
Hlavními aktéry byl Peter Nielson (řídící letového provozu), Alexander Michajlovič byl kapitánem Tupolevu, Oleg Pavlovič Grigorij byl druhým pilotem. Oba měli nalétáno několik tisíc hodin a jednalo se o velice zkušené piloty. Grigorijevovým úkolem bylo vyhodnotit výkon kapitána Grosse. V letadle s nimi byl i Murat Achatovič, který by byl za normálních okolností druhým pilotem, ale jelikož se jednalo o let, kde byl hodnocen kapitán, tak zde byl jen jako pouhý pasažér. Spolu s nimi byl také navigátor Oleg Irikovič Valejev. Druhý let byl pilotovaný Paulem Phillipsem a jako druhý pilot zde byl Brant Championi.
Průběh srážky
Letadla se srazila nedaleko města Überlingu v noci 1. července 2002. Oficiální vyšetřování určilo za hlavní příčinu nehody nedostatky v plánování a komunikaci zapříčiněné řídící věží, ale existují i teorie, že celé tragedii dopomohl i pilot Tupolevu, který pozdě uposlechl pokyny řídící věže. Piloti také měli velké mezery ve výcviku, který se týkal používání palubního proti srážkového systému. Letadla letěla zhruba 11 000 metrů nad zemí v kolizním kurzu. Letový prostor byl řízen pouze jedním dispečerem, ten problém nezaregistroval včas a poté co si problému všiml, rozhodl se nařídit letu Tupolevu. Jejich automatické systémy jim ale radili letět opačně, nežli jim radil dispečer. Posádka letu 2937 (Tupolev) se rozhodla uposlechnout instrukcí dispečera, tak jak byli zvyklí. Piloti 611 naopak uposlechli varování automatického proti kolizního systému, ale nemohli tuto informaci ohlásit včas dispečerovi, protože ten se tou dobou věnoval jinému letu. Osm sekund před kolizí se posádka Tupolevu uvědomila problém a začala jednat, ale kolizi se již nedalo zabránit. Tupolev se ihned po srážce rozlomil na několik kusů, které byli roztroušeny po velkém území. Boeing letěl ještě asi sedm kilometrů a poté se zřítil k zemi.
Další okolnosti
Systém, který měl letového dispečera varovat při blížící se kolizi, byl vypnutý. O tom ale dispečeři nevěděli. Rodinám zavražděných dětí bylo vyplaceno odškodné, které se ale bylo podle některých velmi malé, jednalo se o pouhých 33000 švýcarských franků (což je asi 30 627 euro, nebo 789 420 CZK).
Následky a opatření
Po nehodě byly zavedeny nové regulace a předpisy v oblasti leteckého provozu. Bylo stanoveno, že příkazy automatických systémů varování před kolizí musí mít vyšší prioritu než pokyny od letového dispečera.
Vražda Petera Nielse
Vitalij Konstantinovič Kalojev, kterému při srážce letu zemřela manželka a dvě děti, se rozhodl, že jejich smrt pomstí a podařilo se mu zjistit adresu Petera Nielsena, kterého považoval za odpovědného za jejich smrt. Ubodal ho před zraky jeho manželky a dětí. V roce 2004 byl odsouzen za vraždu, ale v roce 2007 byl propuštěn kvůli zdravotnímu stavu, který nebyl před vynesením prvního rozsudku zvážen.