Tušíte, jak vznikla běžecká obuv? Od vojenské kanady Zátopka ke karbonové botě současnosti

Český olympijský tým na svém webu zveřejnil článek redaktorky Markéty Kosové jak šla doba s vývojem běžecké obuvi od placatých, tenkých cviček po propracované, ortopedy korigované až po hi-tech maratónské tretry, které si nezadají s jinými vědecko-technologickými novinkami současného sportovního světa. Pojďme se na tuto dlouhou cestu podívat:

Fenomén v kanadách

Mnoho lidí si ho spojuje především s maratonem, ačkoliv Emil Zátopek absolvoval pouze dva. Ovšem oba byly olympijské – v Helsinkách 1952 jím završil zlatý hattrick, o čtyři roky později doběhl v Melbourne šestý. Má se zato, že čtyřnásobný olympijský šampion kraloval ve svých oblíbených disciplínách 5000 a 10 000 metrů díky extrémně tvrdé přípravě. Vždyť si sami nejspíš vybavíte: To je ten, který běhal v kanadách!

Dvě věty stačily

Je až neuvěřitelné, jak dlouho tato historka přetrvala. Ota Pavel přitom v povídce „Jak to tenkrát běžel Zátopek“ věnoval jeho běhu v kanadách pouze dvě věty. Zátopek totiž běhal v kanadách z nouze při základní vojenské službě. Neměl peněz na zbyt a nemohl si dovolit tak často kupovat běžecké boty. Zatímco bagančata fasoval.

Předválečná bota na dlouhá desetiletí

Historie běžecké obuvi se však začala psát již někdy ve třicátých letech minulého století. První běžecké boty byly jednoduché a měli tenkou měkkou podrážku, která nedokázala tlumit nárazy. Přesto se ale vyráběla po několik desítek let.

Rozřezali a kombinovali různé boty

Ve vývoji běžeckých bot pak sehrál velmi významnou roli americký trenér Bill Bowerman. V 60. letech neváhal rozřezat různé druhy bot, kombinovat je a vylepšovat tak, aby dosáhl co nejlepších výsledků u svých běžců. K němu se později přidal i ortoped Stan James, který se staral o to, aby obuv byla pro tělo co nejzdravější. A tak vznikla oblíbená značka s fajfkou.

Nové technologie – nové rekordy

Dnes si můžete vybrat z nepřeberné škály běžeckých bot. U vytrvalců nyní frčí revoluční novinka – maratonky nebo i tretry, které mají uvnitř karbonové pláty, navíc jsou vylepšeny odlehčenou pěnou. A letité běžecké rekordy berou za své.

"Hlavní bonus treter je, že se člověk dostane v závodě do fáze, kdy netuhne v oblasti lýtek. Díky tomu udrží daleko déle běh na špičce."

Jen jeden karbonový plátek

„Hlavní bonus těch treter je, že se člověk dostane v závodě do fáze, kdy netuhne v oblasti lýtek. Díky tomu udrží daleko déle běh na špičce,“ vysvětluje mílař Filip Sasínek, který v tomto typu treter v zimě překonal halový národní rekord na 1500 metrů. „Pro běh to znamená, že je všechno rychlejší.“

Bez pěny to netlumí

Karbonový plát je nejdiskutovanějším prvkem moderních závodních bot. Celý mechanismus by se ale neobešel bez vhodně zvolené tlumicí pěny se správnou geometrií. Představte si čtyři centimetry vysokou vrstvu z té nejměkčí a nejpružnější pěny nápadně připomínající marshmallowny.

Pouze čtyři centimetry a jeden plát

Na olympijských hrách v Tokiu mají atleti povoleno závodit pouze v botách, které jsou alespoň čtyři měsíce na trhu, mají maximálně čtyři centimetry vysokou podrážku ukrývající nanejvýš jeden pevný plát. „Věřím, že nové nařízení nastavuje stejné podmínky pro sportovce i výrobce obuvi,“ nechal se slyšet Sebastian Coe, šéf světové atletiky.