Účast na křížové výpravě skýtala mnohé výhody. Ne všechny motivy křižáků byly jen čestné a duchovní
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Ačkoliv mnozí historici zastávají názor, že primární motiv křižáků byl náboženský, fakta naznačují něco jiného. Zmasakrování křesťanů v Konstantinopoli a ovládnutí nábožensky bezvýznamného Edessu poukazují na jejich chamtivost a touhu po moci.
Oficiálně jich bylo osm
Křížové výpravy byly organizovány křesťanskými autoritami s cílem „osvobodit“ Svatou zemi a Jeruzalém od muslimské nadvlády. Během let 1095 až 1270 se konalo osm výprav vyhlášených papežem a mnoho dalších, které se konaly neoficiálně. Každá výprava se setkala s různými úspěchy a neúspěchy, ale obnovení křesťanské moci ve Svaté zemi ve výsledku selhalo. Nicméně křižácký ideál zůstal lákavým až do pozdního 16. století. První křížové výpravy (1095–1102 n. l.) se podle odhadů zúčastnilo asi 90 000 mužů, žen a dětí z různých tříd, kteří byli přesvědčeni svými politickými a náboženskými vůdci. Jaké tedy byly hlavní motivy pro křižáky, od papeže až po nejskromnějšího válečníka?
Důvodem vyhlášení výprav bylo získání moci
Byzantská říše dlouhou dobu ovládala Jeruzalém. Na konci 11. století jej však dobyl turecký stepní kmen Seldžukové. Hlavním motivem byzantského císaře Alexiose I. Komnénuse (1081–1118) a jeho následovníků proto bylo získání ztraceného území. Alexios v roce 1095 požádal papeže Urbana II. (1088–1099) o pomoc. Ten mu vyhověl nejprve vojenskou pomocí a o čtyři roky později vyhlášením první křížové výpravy. Urbanovým cílem bylo zvýšení papežské prestiže, posílení moci církve, a především znovuzískání kontroly nad Svatou zemí s křesťansky významnými místy, jako například hrobem Ježíše Krista. Kromě toho měl také snahu o sjednocení západní katolické a východní pravoslavné křesťanské církve pod jediného náboženského vůdce – sebe.
Hlavním lákadlem bylo odpuštění hříchů
„Ó mocný vojáku, ó válečníku, teď máš za co bojovat. Pokud vyhrajete, bude to skvělé. Zemřete-li v boji za Jeruzalém, získáte místo v nebi,“ napsal svatý Bernaud z Clairvaux v roce 1140. Absolvování křížové výpravy skýtalo mnoho výhod. Jednou z hlavních byl „úplný odpustek“, tedy odpuštění všech minulých hříchů nabídnuté papežem. Tato motivace byla lákavou zejména pro rytíře, kteří měli na rukách krev mnohých nepřátel z bitev. Křižáci mohli bojovat bez morálního stigmatu a navíc pro spásu vlastní duše. Pouť do Svaté země byla také prezentována jako forma pokání místo strávení určité doby v očistci.
Motivů však bylo mnohem více
Mnozí panovníci povzbuzovali pro zúčastnění se problematické rytíře, aby se jich na několik let nebo množná i na věčnost zbavili. Dalším motivem byla také povinnost – spousty rytířů se prostě musely připojit ke svému knížeti jako součást své služby a živobytí. Pro většinu však byla obrovským lákadlem možnost obohatit se, ale také zažít dobrodružství, prokázat svou statečnost a v neposlední řadě vidět kus světa. Obyčejní rolníci uposlechli papežovy výzvy, protože jim na oplátku slíbil osvobození se od svých pánů. Mladší synové ze zámožnějších rodin, kteří nedědili pozemky a majetek otce, měli vidinu získání půdy v zámoří. Z křížových výprav těžili také obchodníci, kteří přepravovali křižáky a rozšiřovali obchodní cesty dál na východ.
