Ulu, nůž pro ženy, používají Inuitky téměř 5000 let. Na ryby, kůže, oblečení i řezání dětských vlasů
Foto: BMJ / Shutterstock
Půlkruhový nůž je hlavní součástí života a kultury inuitských žen posledních 5000 let. V inuitské tradici je považováno za čest získat ulu od starší příbuzné ženy.
Nejdůležitějšími nástroji Inuitů v průběhu věků byly nepochybně nůž a jehla. Nožem rozřezávali úlovek a zpracovávali kůže, jehlou si šili oblečení a obuv, které byly schopny odolávat extrémním podmínkám, v nichž žili a žijí.
Tyto nástroje hrají důležitou roli v dnešním Grónsku. Původně se čepel nože vyráběla z kamene a jako jehla sloužil opilovaný úlomek kosti. Při prvním setkání s Evropany patřily proto kov a kovové nástroje k nejžádanějšímu obchodnímu zboží, popsal nenahraditelný nástroj Gróňanů Ole G. Jensen, autor knihy Střípky grónské kultury, dánský spisovatel a fotograf, dlouholetý ředitel grónských muzeí, expertní znalec místní kultury a umění a milovník největšího ostrova světa. Jeho knihu do češtiny přeložil velký popularizátor ostrova a dlouholetý velvyslanec v Dánsku Zdeněk Lyčka.
Ulu, nůž ve tvaru půlměsíce, je příkladem nástroje, jehož funkce ovládla formu, a který byl proto „vynalezen“ nezávisle na sobě na více místech na světě.
Přišel z doby kamenné
Podle serveru kanadské Univerzity of Waterloo je nůž hlavní součástí života a kultury inuitských žen nejméně posledních 4500 až 5000 let. Ulu má oproti klasickému noži velkou výhodu, jak by vám řekl fyzik nebo kineziolog. S ulu stačí tlačit přímo dolů, poskytuje tak nejúčinnější sílu, zatímco standardní nůž je držen v pravých úhlech ke směru aplikované síly a ve vzdálenosti od řezacího ostří.
Ulu je znám v celé oblasti obývané Inuity a neexistuje velký rozdíl mezi pazourkovými škrabkami z doby kamenné ve Skandinávii a prvnímu ulu či jejich předchůdci v Grónsku. Byl to opracovaný kus kamene bez rukojeti – Inuité jej pravděpodobně drželi v kousku kůže, jimž si chránili prsty.
Přidala se rukojeť
Později byl na horní hranu „čepele“ připevněn úlomek kosti či kus dřeva jako rukojeť. Zřejmě kvůli tomu, aby bylo možno nástroj lépe ovládat, se mezi čepelí a rukojetí postupně objevil nástavec, který prodloužil vzdálenost rukojeti od ostří, píše Jensen.
Dnes jako univerzální nástroj
Ulu se dodnes nachází prakticky v každé grónské domácnosti, a kromě své původní funkce – zpracování úlovku – slouží jako univerzální nástroj. Používá se také při výrobě krásných barevných kožených nášivek – avittat -, které lze spatřit na krojích, taškách apod., kdy se maličké barevné proužky kůže nařežou a sešijí do složitých geometrických obrazců. Ulu lze také dobře použít nakrájení petržele a k sekání mandlí či ořechů. Zcela nevyhnutelný je při servírování lahůdek, jako jsou velrybí kůže mattak, sušené maso a ryby.
Tři typy nože
Podle Jensena se nůž pro ženy v Grónsku vyvinul do tří typů – západogrónského, což je špičatá oválná čepel s jedním nástavcem, thulského se zahnutější čepelí, jehož nástavec – často mosazný – se rozvětvuje, a konečně východogónského – zvaného tsakkeq -, který je značně odlišný, neboť má spíše obdélníkovou čepel spojenou s rukojetí dvěma nástavci.
To odpovídá tomu, že Inuité v Thule (severní provincie Grónska) a ve východním Grónsku si čepele často vyráběli sami například z listů starých pil. Ve východním Grónsku kromě toho poskytovaly surový materiál obruče ze sudů. Forma ulu se tomu přizpůsobila.
Muži je vyrobí, ženy používají
V západním Grónsku si je možno již delší dobu koupit hotové, sériově vyráběné čepele v obchodech. Dodnes platí, že ulu používají v první řadě ženy, zatímco muži je vyrábějí. V Grónsku nebyla nikdy zavedena výroba užitkových ulu, jak je to známo z Kanady a Aljašky. Ulu se používá v celém Grónsku, buď při kuchání tuleňů, nebo v místních šicích dílnách, uzavřel poučení o typickém inuitském noži autor knihy Ole G. Jensen.
Tento nástroj je tak zásadní pro život Inuitů, že se pro něj používá stejné slovo „ulu“ v různých jazycích a dialektech severních národů, od ruských Aleutů až po aljašské Yupiky, napříč různými skupinami severokanadských Inuitů, k západním Grónským Inuitům, píše server uwaterloo.ca kanadské Univerzity Waterloo.