Převratné ustanovení Rudolfa II. Moc se mu nechtělo, měl ale dobrý důvod majestát vydat
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Vláda Rudolfa II. byla v mnoha ohledech vnímána rozporuplně, i když v Čechách má spíše pozitivní přijetí. Nejen pro svůj pobyt v Praze a rozkvět, který přinesl, ale taky pro tzv. Rudolfův majestát, který znamenal významný posun náboženských svobod.
Historické pozadí
Čechy té doby byly nábožensky silně rozdělenou zemí. Katolictví se střetávalo s protestantstvím, jehož počátky lze hledat v husitství. Situace byla neudržitelná. To platilo nejen za vlády Rudolfa II., který vydal tento majestát, ale dávno před ním, již za vlády jeho otce Maxmiliána II., který sám slíbil, ale nesplnil vydání majestátu.
Z protestantských církví tehdy v Čechách působila Jednota bratrská, zbývající utrakvisté či luteráni. Ti tlačili císaře k podpisu, zatímco říše byla ohrožována vpády Turků a odporem katolíků k ústupkům vůči protestantům. Za této situace a za tohoto tlaku byl Rudolf II. donucen splnit slib svého otce a vystavit majestát zaručující omezenou svobodu vyznání. Šlo tedy o náboženskou toleranci.
Za majestát získal podporu protestantských stavů proti svému bratru Matyášovi, který se ho snažil sesadit. Nešlo tedy o osvícený postup císaře Rudolfa II., ale o politický obchod s protestanty, které reprezentoval zejména Václav Budovec z Budova, té doby císařský rada Rudolfa II. Přijetí Rudolfova majestátu předcházelo svolání protestantských stavů do Prahy na jejich sněm bez králova souhlasu, čímž hrozila vzpoura proti Rudolfově vládě.
Rudolfův majestát
Co vlastně bylo součástí Rudolfova majestátu? Co majestát přinášel? Ani ne tak svobodu vyznání, jako spíše ochranu proti rekatolizaci. Dokument, který byl znám také jako „Majestát na náboženskou svobodu“, byl přijat 9. července 1609 v Čechách s rozšířením na Slezsko 20. srpna téhož roku. Mírně odlišná byla situace na Moravě, která již o rok dříve získala náboženskou toleranci z rukou Rudolfova bratra Matyáše.
Rudolfův majestát omezoval rekatolizaci, umožnil přijímání podobojí a zaručil ochranu protestantským stavům. Dokument vyzýval ke smíru a přátelství mezi katolíky a protestanty.
Důsledky
Jakkoliv dokument vycházel vstříc protestantům a náboženské toleranci, svou právní a výkladovou nejednoznačností pouze oddálil rostoucí náboženské spory a střety jako kompromis, který nakonec neuspokojil nikoho a který skončil s druhou defenestrací v Praze roku 1618.
Právě tato nejednoznačnost byla využívána oběma stranami, a zejména katolíky, k omezování platnosti dokumentu a jeho působnosti, včetně záležitostí týkajících se vzniku kostelů a postavení šlechticů. Roku 1612 umírá Rudolf II. a jeho bratr Matyáš se opět snaží o upevnění moci katolické církve v Čechách, přičemž čerpá i ze sporů Rudolfova majestátu. Po mnoha letech kauz a nejasností došlo k události, která odstartovala Stavovské povstání v Čechách a která měla podíl na začátku třicetileté války. V reakci na verdikt týkající se zboření protestantských chrámů, který byl podpořen královskými místodržícími v Praze, proběhla pražská defenestrace místodržících. Této události byl přítomen i již zmíněný Václav Budovec z Budova, který bude později mezi popravenými českými pány.
Osud dokumentu
Povstání a porážka stavů, stejně jako průběh třicetileté války, se stal dokumentu osudným. Matyášův nástupce Ferdinand II. Habsburský po porážce povstání roku 1620 prostřihl nůžkami Rudolfův majestát a roku 1627 ustanovil katolictví za jediné náboženství v Čechách a na Moravě.
Tím na dlouhou dobu skončilo období relativní náboženské tolerance, kterou přinesl se všemi svými pozitivními i negativními dopady Rudolfův majestát.