Vizigóti, velcí nepřátelé Říma měli neklidnou a nestálou historii. Náhle se z historie ale vytratili
Foto: Public domain, Wikimedia commons
Vizigóti se významnou měrou podíleli na konci éry Římské říše a rozvoje samostatného království na území Francie a Španělska. Nakonec však jejich poměrně nadějný vzestup vystřídal strmý pád. Co bylo jeho příčinou a jaký odkaz po sobě zanechali?
Pád Římské říše a prvotní rozmach národa Gótů
Kočovný národ Gótů pocházel původem z Germánie, přičemž zejména na přelomu 4. a 5. století našeho letopočtu přispěl k rozpadu Římské říše. Vizigóti patřili k západním kmenům Gótů (západní kmeny byly označovány jako Ostrogóti). Předkové Vizigótů podnikli úspěšnou invazi do Římské říše, která začala roku 376, a nakonec tento velkolepý národ porazili v bitvě u Adrianopole v roce 378.
Poté, co vytlačili Římany z velké části evropského kontinentu, ovládli Gótové rozsáhlé území od dnešního Německa po řeky Dunaj a Don ve východní Evropě a od Černého moře na jihu po Baltské moře na severu. Po vyplenění Říma v roce 410 n. l. se vizigótský vliv rozšířil z Pyrenejského poloostrova (dnešní Portugalsko a Španělsko) až do východní Evropy.
První vizigótský král Alarich I. vyplenil Řím
Kmen Vizigótů je považován za potomky skupiny Gótů nazývané Thervingové. Právě ti stáli za porážkou Římanů u Adrianopole, přičemž po konci této bitvy panovalo mezi oběma národy příměří stvrzené obchodním i válečným spojenectvím. Vizigóti však chtěli získat bohatství Římské říše pro sebe, a proto pod vedením Alaricha I., prvního krále Vizigótů, však kmen zahájil úspěšnou invazi do Itálie, v jejímž rámci v roce 410 vyplenil Řím. Později pak v oblasti Galie (dnešní Francie) Alarich I. založil své království, které se v průběhu následujících desetiletí rozšířilo i na Pyrenejský poloostrov. Na tomto území se Vizigóti udrželi do začátku 8. století.
Vizigótský zákoník položil základy dnešnímu právu
V roce 643 nařídil vizigótský král Chindaswinth sepsání takzvaného Vizigótského zákoníku obsahujícího práva a povinnosti občanů království. Tyto zákony byly později rozšířeny za Chindaswinthova syna Rekkeswintha v roce 654.
Pozoruhodné je, že se zákoník vztahoval stejnou měrou na vítězné Góty i na ostatní obyvatele království, z nichž většina měla římské kořeny a žila dříve podle římských zákonů. Zákoník tak fakticky ukončil rozlišování mezi Góty a Římany v očích práva a nařídil, aby všichni obyvatelé vizigótského království byli považováni za Hispánce.
Vizigótský zákoník kombinoval prvky římského, katolického a germánského kmenového práva a stanovil pravidla pro uzavírání manželství a dědění majetku. Zákoník byl pozoruhodně pokrokový, zejména pokud jde o práva žen, kterým bylo umožněno dědit majetek a spravovat majetek samostatně, odděleně od svých manželů nebo mužských příbuzných. Podle zákoníku se ženy mohly také samy zastupovat v soudních řízeních a samy uzavírat sňatky.
Zkáza Vizigótského království
Ačkoliv bylo 7. století nejplodnějším obdobím vizigótského národa, nevyhnula se říše vnitrostátním konfliktům o vládu nad říší. Postupně tak docházelo k destabilizaci celého systému. Dalším rizikovým faktorem byl rozvoj islámského náboženství, které se v té době šířilo mezi arabskými národy. Zlomovým byl pak rok 711, kdy se na jihu Pyrenejského poloostrova vylodili Maurové, kteří zahájili masivní invazi do vnitrozemí. Přestože se rozmach muslimských národů podařilo zastavit, k jejich definitivnímu vyhnání z Evropy došlo až o několik století později. Pro Vizigóty však bylo klíčové zejména osvobození Galicie v roce 739, kdy byla na tomto území uzákoněno římskokatolické křesťanství jako národní víra, a spojením Vizigótů s Římany a dalšími kmeny tak vznikl nový národ – Španělé. Tímto rokem tak definitivně skončila éra Vizigótského království a začaly se psát nové dějiny, dějiny Španělska.
Odkaz Vizigótů
Před svým „pádem“ vytvořili Vizigóti dědictví, které do jisté míry přežívá dodnes. Postupně zavedli na svém území křesťanství a výrazně potlačili pohanské vyznání. Mnoho katolických kostelů postavených Vizigóty ve Španělsku a Portugalsku se dochovalo dodnes, včetně Santa María de Melque ve španělském Toledu. V historii pak zanechali nesmazatelnou stopu díky svému zákoníku, který tvoří kostru dnešní evropské jurisdikce.