Nebezpečný jev „vlak bouří“ míří většinou na Moravu. Atmosférická energie musí někde explodovat
Foto: Ilustrační foto. Zdroj: oconner / Depositphotos
„Když v 19. století přišly tři až čtyři opravdu velké povodně, zůstaly v živé paměti – a lidé pak stavěli na rozumných místech. Naopak 20. století je zvláštní tím, že to bylo opravdu století povodňového klidu, kdy skoro k ničemu nedošlo. Laicky řečeno si můžeme představit, že jsme se v novém miléniu přehoupli z období ,povodňového klidu´ do ,povodňového neklidu´,“ říká geolog Václav Cílek.
K současnému „povodňovému neklidu“ musíme přičíst lidské přičinění. Vlivem činnosti člověka je dnešní průměrná teplota atmosféry a oceánů zhruba o 1 až 1, 5 °C vyšší oproti dlouhodobému normálu. Co to způsobuje nejen v oblasti střední Evropy popisuje geolog Václav Cílek na webu katolického deníku.
Co se děje s Atlantským oceánem?
Z obrovské plochy Atlantického oceánu se při vyšších vzdušných teplotách odpaří mnohem víc vody, a tím se zvětšuje množství vody v atmosféře. A jelikož se některé části pevniny – konkrétně se podíváme na středomořskou oblast – vysušují, znamená to, že na zbytek souše pak padá vody mnohem více.
Klimatická hra
Celou tuto nebezpečnou klimatickou „hru“, při níž nejsme ohrožováni pouze množstvím vody, popisuje geolog Václav Cílek takto: „Když si vaříte kávu a máte ohřát litr vody do bodu varu, je to za chvíli, ale kdybyste měli celý litr odpařit, spotřebujete na to hrozně moc energie. A stejně je tomu při odparu oceánu, kdy se rovněž spotřebovává velké množství energie.“
Nabytá energie se někde musí uvolnit
Když se z oceánu „odpařené páry“ opět kondenzují zpátky do kapalného stavu, tato energie se pak uvolňuje. „Tím vzniká nebezpečí silných větrů i dálkového přesunu srážek. Srážky od Středozemního moře či Atlantického oceánu, které by jinak vypršely blíž pobřeží, se takto dostávají dál do vnitrozemí. Proto jsme byli v posledních letech postiženi nejen větším přívalem vody, ale i silnými větry,“ popisuje realitu několika posledních desetiletí Václav Cílek.
Vlak bouří
Všechna ta nahromaděná energie v klimatickém systému nad rozlehlým Atlantickým oceánem je obrovská. Nepřináší nám do Evropy pouze jednu silnou bouři, ale čím dál častěji přinese celý „vlak bouří a silných větrů“, které pak „dotlačí“ teplý a vlhký středomořský vzduch až k konkrétně k nám do střední Evropy, které se od konce minulého století potýkají s čím dál častějšími přívalovými povodněmi.
Morava jako magnet
Vědci z Geologického ústavu Akademie ČR popisují, že k nejrizikovějším povodňovým situacím, někdy s vichřicí či kroupami, dochází při jihovýchodním proudění, kdy nad naše území, zejména nad Moravu, dorazí bouře, někdy tzv. „vlak bouří“, pěkně česky nazvaný „vláčkový efekt“. „Název vláčkový efekt vychází ze způsobu, jak vlak a jeho vagony jezdí po kolejích, tedy stále po jedné dráze, aniž by se z ní odchýlily. Podobně se v tomto případě chovají i bouřkové buňky,“ popisuje Deník.cz.
Veškerá energie těchto bouří a množství srážek se nahromadily ještě nad Atlantikem či nad východním Středomořím. Rychlým tempem se otepluje, protože výměna vody přes (turecké průlivy) Dardanely a Bospor je oproti (průlivu) Gibraltaru mnohem menší,“ popisují detailněji vědci z Akademie věd v publikaci Klima a budoucnost našich lesů.
Předpovědět vlak bouří není jednoduché
„Zatímco určité rozsáhlé atmosférické jevy lze předpovídat s relativně vysokou mírou přesnosti až několik dní předem, menší atmosférické jevy, jako je vláčkový efekt, se předpovídají mnohem obtížněji,“ upozorňuje podle Deníku server Weather Company, který mimo jiné poskytuje meteorologické předpovědi leteckým společnostem.