Celý život zasvětil filozofii a ovlivnil vnímání světa i duše od antiky dodnes. Vnímání etiky a dobra máme od Platóna
Foto: Public domain, Wikimedia commons
Především období čtvrtého století před naším letopočtem patřilo jednomu z filozofických velikánů. Vždyť právě díky Platónovi jsme získali základní pojetí vnímání světa i duše.
Filozof, který se jmenoval Aristoklés
Platón, původním jménem Aristoklés, byl synem Periktiony a Aristóna. Svou přezdívku získal od učitele gymnastiky. Vycházela z řeckého slova „platys“, které znamenalo široký. Díky svým myšlenkám se dá považovat za zakladatele filozofie. A to především na základě jeho dialogů, které položily základní stavební kámen tohoto odvětví.
I přesto, že tento filozof, pedagog i matematik žil ve 4. století před naším letopočtem, dokázalo se zachovat několik opisů jeho původních děl. A tak máme možnost nahlédnout do ucelených základních filosofických myšlenek a názorů tohoto velikána. Velmi ho ovlivnila doba, ve které žil. Vyrůstal v době peloponéské války mezi Athénami a Spartou. Neovlivnila ho však pouze tato válka, ale také dramatická či básnická tvorba. Mezi díla, která udávala jeho budoucí směr, patří Aristofanovy komedie nebo Eurípidovy a Sofokleovy tragédie.
Založení školy pro šíření vzdělanosti
Dbal na to, aby nejenom jeho myšlenky, ale také vzdělanost byly nadále šířeny. Proto založil athénskou Akademii, která měla inspiraci v evropských institucích. Matematiku předával svým studentům v rámci rozhovorů. Ty jako učitel provozoval v zahradě Akademie zcela zdarma. Škola, kterou založil, dokázala nepřetržitě fungovat téměř 900 let. Hlavním oborem vzdělávání byla matematika. I proto byl nad vchodem umístěn nápis „Nevstupuj, kdo neznáš geometrii.“
Daleké cesty mu pomohly urovnat si myšlenky
Platón měl poměrně barevný život. Se svými žáky po krutém popravení Sokrata uprchl do Megary. Začal se orientovat na matematiku, kterou se vydal studovat do Afriky. V matematice se inspiroval i v Itálii, kde spolupracoval s Archytou z Tarenu i Diónem.
Jeho myšlenky vedly k idealismu
Platónovo myšlení lze rozdělit do několika základních bodů. Věnoval se otázkám spravedlivého a přitom trvalého uspořádání obce, řešil také ctnost a možnost výchovy ke ctnosti, rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním. V neposlední řadě se zabýval také dobrem jako konečným cílem člověka i obce.
Lidskou duši považoval za nesmrtelnou a rozdělil ji na složky
Velmi ucelený názor měl na lidskou duši. Teorie idejí považuje za pravý svět, který je nehybný věčný a je položen na identických idejích. Ideje jsou zde interpretovány jako nadsmyslová jsoucna, kterým přísluší pravé bytí. Duši Platón považoval za nesmrtelnou a věřil v převtělování.
Platón zastával názor, že lidská duše nikdy nezemře. Považoval ji za velmi důležitou součást člověka, a tak ji rozdělil na několik složek. A sice rozumnou duši, která je umístěná v hlavě, vznětlivou duši nacházející se v krajině srdeční a smyslově žádostivou duši, která je umístěná v krajině jaterní.
Citáty, které se používají dodnes
Mezi nejznámější citáty tohoto filozofa bezesporu patří tyto dva. „Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším darem.“ Druhým oblíbeným je pak citát „Moudří lidé mluví, protože mají co říct, hlupáci mluví, aby něco řekli.“
Jedním z jeho známých žáků byl Aristotelés
Platónovým žákem se stal Aristotelés. Protože měl školu toho nejlepšího, dokázal napsat opravdu kvalitní díla. Nebál se ani otevřené kritiky svého učitele. Oproti němu se věnoval i předmětným věděním své doby. Jeho tématem nebyla pouze politika či umění. Zabýval se také přírodou, jazyky či pozorováním Země i oblohy.