Volyňský masakr. Svou krutostí se dvouletý spor rovnal středověkým bitvám, přitom se odehrál v minulém století
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Od nechvalně proslulého koordinovaného útoku ukrajinských nacionalistů na 99 polských měst a vesnic v oblasti Volyně uplynulo více než 70 let. Barbarský masakr za sebou přitom zanechal více než sto tisíc mrtvých.
Historické zasazení Volyně
Oblast Volyně patří k dnes již spíše historickým regionům na severozápadě dnešní Ukrajiny. Šlo o významný region zejména v době stěhování národů, ke kterému docházelo ve 4. až 7. století. V této době se totiž na tomto území usadili Slované, jejichž potomci zde žijí dodnes.
Volyňská oblast se pak stala slavnou zejména kvůli masovému vyvražďování místní polské komunity, ke kterému docházelo během druhé světové války. Tehdy se totiž Volyně nacházela pod správou nacisty okupovaného Polska. V letech 1943–1945 zde příslušníci Ukrajinské povstalecké armády zmasakrovali desetitisíce obyvatel. Odhaduje se, že během tohoto období zemřelo rukou ukrajinských nacionalistů přibližně sto tisíc Poláků. V rámci odvetných akcí pak Poláci zabili 15 000 až 20 000 Ukrajinců.
Kdo byl strůjcem masakru
Vraždy byly přímo spojeny s Organizací ukrajinských nacionalistů radikálního ukrajinského nacionalisty Stepana Bandery a její vojenskou složkou, Ukrajinskou povstaleckou armádou. Jejich cílem bylo vyčistit budoucí ukrajinský stát od všech neukrajinských obyvatel. Chtěli nejen vyčistit polské civilisty, ale také vymazat všechny stopy po polské přítomnosti v oblasti.
Předehrou k vyvražďování polského obyvatelstva ve Wołyni byla 9. února 1943 akce jednotky Ukrajinské povstalecké armády, která v obci Parošla zavraždila 173 Poláků. Obětem byly údajně svázány ruce, načež byly ubity k smrti sekerami.
Intenzita bojů i jejich krutost postupně narůstala
Ukrajinské útoky proti Polákům zesílily 11. července 1943. Za úsvitu toho dne ukrajinské povstalecké oddíly podporované místními Ukrajinci současně obklíčily a napadly 99 polských vesnic v okresech Kowel, Włodzimierz Wołyński, Horochów a Łuck. Ukrajinci bezohledně vraždili polské civilisty a ničili jejich domy.
Vesnice byly vypáleny do základů a majetek byl vyrabován. Vědci odhadují, že jen v tento den mohlo být obětí z řad Poláků asi 8 000 osob, převážně žen, dětí a starců. Genocidní masakr provedený v tento den vešel do dějin pod názvem Krvavá neděle a byl bezpochyby jednou z nejtemnějších kapitol historie volyňské oblasti. Koordinovaná a krutá operace trvala až do 16. července. Poté boje na chvíli ustaly, v roce 1944 se však vzedmula nová vlna masakrů, která využila ústupu německé armády.
Praktiky ukrajinských povstalců byly na úrovni středověku
Řada obětí volyňského masakru byla upálena zaživa či vhozena do studní. Místo zbraní byly použity sekery, vidle, kosy, nože a další zemědělské nástroje, aby masakry vypadaly jako spontánní selské povstání. V krvavém šílenství Ukrajinci mučili své oběti s nepředstavitelnou bestialitou. Oběti byly skalpovány nebo jim byly uřezávány nosy, rty a uši. Mnohdy také přišly o zrak. Ženám uřezávali prsa a těhotné ženy bodali do břicha. Mužům byly srpy odřezávány genitálie.
Podle některých názorů lze tuto dvouletou vojenskou akci považovat právem za genocidu. Na památku této události zavedl polský parlament v roce 2016 Národní den památky obětí genocidy spáchané ukrajinskými nacionalisty na občanech druhé polské republiky a zároveň označil masakr za akt genocidy.