Vyhynulý lidoop Gigantopithecus: Předchůdce orangutana vyhynul zřejmě v době ledové
Foto: AI - umělá inteligence
Gigantopithecus, v překladu obří lidoop, byl předchůdce orangutana, který žil v oblasti jižní Číny a Indie, avšak jehož ostatky byly nalezeny též ve Vietnamu, Thajsku a Indonésii. Pojďme si o tomto úchvatném tvoru říci více.
Nalezení druhu
Gigantopithecus blacki, jediný známý druh tohoto rodu, byl popsán antropologem Ralphem von Koenigswald v roce 1935. Ten tehdy nalezl několik zubů. Udává se, že tvor žil v období před dvěma miliony až 200 000 (někdy se udává 300 000) lety, v období raného až středního pleistocénu.
Celistvá kostra se nikdy nenašla, předpokládá se, že je zkonzumovali tehdejší dikobrazi, a jediné nalezené kosti byli čelisti.
Podle zubů se odhaduje, že řezáky byly menšího vzrůstu a špičáky plnily funkci spíše třenových zubů a stoliček. Sklovina je výrazně tlustší než v případě lidí a dnešních primátů. Avšak stejně jako lidé a šimpanzi, také tento druh měl zuby moudrosti, třetích stoliček, které se prořezaly až v pozdější fázi jejich života.
Mezi jednotlivými jedinci, kteří žili v různých dobách, se našly patrné rozdíly. Lze to přisuzovat evoluci, jelikož v průběhu statisíciletí se strava měnila. Ostatní lidoopi, kteří žili ve stejném časovém období, nevykazovali takovou změnu v tvaru zubů, neboť se kromě rostlinné stravy zaměřili také na lov zvířat, ať už menších či větších. Nicméně se zdá, že přebývali v přírodně vytvořených jeskyních a na stromy vyrazili jen za potravou.
Odhadovaná výška a váha
Jedná se pouze o hrubý odhad, který vědci vypočítali z dostupných dat o velikosti zubů a čelistí. Je nutné podotknout, že poměr velikosti zubů a výšky je u každého primáta jiný.
V roce 1946 vznikla domněnka, že tento druh byl dvakrát větší než gorilí samci. V roce 1957 čínský vědec Pei odhadl, že zvíře měřilo necelé 4 metry na výšku (3,7 m). Nicméně v roce 1970 američtí kolegové přišli s tvrzením, že obří orangutan neměřil více než 2,7 m a nevážil více než 270 kg. V roce 1979 jistý americký antropolog, Alfred E. Johnson Jr., zašel ještě dál a troufl si odhadnout, že stehenní kost byla 54 a půl centimetru dlouhá a kost pažní měřila necelých 63 cm.
V roce 2017 se spojili čínský paleoantropolog a americký antropolog a odhadli, že zvíře vážilo něco mezi dvěma a třemi metrických centů (200-300 kg). Sami však dodali, že odhad je velmi hrubý a nemají dostatek podkladů k přesnému výpočtu.
Strava
Čelisti a zuby jsou tvarovány tak, že byly určeny ke žvýkání výhradně rostlinné stravy. Nejspíše požíral stonky a hlízy s hlínou. S největší pravděpodobností mu nejvíce chutnaly i fíky, které tvořily největší podíl jeho stravy. Ani jiným ovocem zřejmě nepohrdali. Další významnou stravou byly kapradiny a listnaté stromy, například břízy. Naopak se nepředpokládá, že by se spokojili s na živiny chudší travní vegetací.
Nedá se to však říci s absolutní jistotou. Ačkoli zuby jsou tvarovány ke žvýkání tvrdé potravy, stejný tvar můžeme nalézt u mnoha moderních opic, které preferují měkkou stravu, například snadno poživatelné listy.
Než vyhynuli, strava byla výrazně chudší a živiny se vstřebávaly mnohem hůře, takže snaha na jejich získávání musela být zvýšena. Navíc podnebí se stalo studenějším, předcházelo době ledové.
Vyhynutí
Tito předchůdci orangutanů značně trpěli změnou klimatu a rostliny, které by je uživili, bylo čím dál tím těžší získat, navíc jich byl kritický nedostatek.
Navíc zde byly ještě dva druhy lidoopů, a to předchůdce člověka a pongo weidenreichi, a tito dva se na rozdíl od Gigantopithecuse nesnažili přizpůsobit nepříznivým podmínkám a začali své prostředí měnit k obrazu svému. To pravděpodobně urychlilo již nyní nevyhnutelné vyhynutí tohoto živočišného druhu. Raní lidé si navíc oblíbili jeho maso a začali ho aktivně lovit. Jedinci oslabení hladem a nízkými teplotami neměli velkou šanci na útěk.
Předpokládá se, že vyhynutí nastalo před 215 tisíci lety, mohlo se to však stát i před 295 tisíci lety.