Výklenkové kaple roztroušené po okolí Prahy jsou němými svědky časů minulých. Zapomínat bychom ale neměli
Foto: Sefjo / Creative commons, CC-BY-SA
3 min
Česká krajina je poseta malými i většími církevními památkami, které pomáhají určovat její neopakovatelný ráz. Nechybí ani v okolí Prahy. Až příliš často je ale míjíme bez povšimnutí, i když jsou naším pojítkem s minulostí.
Poutní trasa ke klášteru Hájek
Lidé procházející některými okrajovými částmi Prahy a jejím okolím, např. Hostivicemi nebo třeba po Ladronce, mohou narazit na zdánlivě nelogicky umístěné stavby opukových výklenkových kaplí. Některé jsou v relativně dobrém stavu, jiné ve stavu o poznání horším. Jen málokdo z těch, kteří kolem nich procházejí, si ale položí otázky. O co se vlastně jedná? Proč stojí kaple právě tam, kde stojí? Jaká je jejich historie.
Člověk nemusí být v žádném případě věřícím, aby jej odpovědi na tyto otázky mohly a měly zajímat. Tyto na první pohled nijak monumentální a také nijak zvlášť zdobené kaple jsou totiž pozůstatkem staré poutní cesty vedoucí z Lorety na pražském Loretánském náměstí ke klášteru Hájek u Červeného Újezda, asi 15 km vzdušnou čarou od Pražského hradu.
Poutní cesta, o níž psal i Jan Neruda
To, co se zdá dnes zcela neužitečné a nelogické, bylo pro naše předky věcí zásadní důležitosti. Pouť ke klášteru byla velkou společenskou událostí, která spojovalo tehdejší obyvatele Prahy i jejího okolí. Ne náhodou takovýto průvod zmiňuje i Jan Neruda v jedné ze svých povídek s názvem Pan Zeiler. Ten byl mimochodem organizátorem a předříkávačem těchto náboženských procesí.
Klášter Hájek
Jak již bylo zmíněno, poutní cesta končí v klášteru Hájek má také loretánskou kapli, postavenou v roce 1625. Velmi brzy po svém vysvěcení se stala poutním místem, kde se lidé setkávali a prakticky se tvořila tehdejší společnost. Cestu z Loretánského náměstí na Hájek lemovalo dvacet zmíněných kaplí, dnes jich je o poznání méně a cesta již vás kolem nich neprovede. Občas je třeba hodně invence, abyste se k některé z nich vůbec dostali, to ale neznamená, že po alespoň zhruba stejné cestě nemůžete vyrazit na příjemný nedělní výlet.
U vzpomínky na význam náboženských poutí pro naše předky to ale nekončí. Po roce 1950 byly v klášteře Hájek internování a vězněni řeholníci ze zrušených klášterů a nedaleko odtud vzniklo navíc později i tajné vojenské zařízení. I to je nedílnou součástí naší historie, kterou si je třeba připomínat.
Nenápadná kaple, kterou v každodenním shonu míjíme bez povšimnutí a zamyšlení nás tak může zavést do různých historických epoch, k Janu Nerudovi i zločinům komunistického režimu. A právě proto bychom neměli podobná místa jen tak přecházet, ale naopak se nad nimi alespoň občas zamýšlet.