White Star Line: Příběh společnosti, která stojí za stavbou Titaniku a dalších legendárních lodí
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Historie plavební společnosti White Star Line se začala psát již v polovině 19. století. Od té doby se firmě podařilo spustit na vodu celou řadu plavidel, která se nesmazatelně zapsala do naší historie.
Obchod byl díky australské horečce na vzestupu, pak však přišel strmý pád
První zmínky o společnosti White Star Line pochází z roku 1845, kdy Henry Threlfall a John Pilkington založili firmu původně se věnující provozu flotily plachetnic operující na lince z Anglie do Austrálie. Tato trasa byla populární zejména díky nalezištím zlata, které se na poměrně nově objeveném kontinentu nacházely. V roce 1854 však došlo k námořnímu neštěstí lodi Tayleur, které mělo za následek 380 lidských obětí. V kombinaci s následným krachem hlavního investora společnosti, banky Royal Bank of Liverpool, tak původní White Star Line roku 1867 zkrachovala.
Thomas Ismay zahajuje novou éru White Star Line
Ještě téhož roku společnost koupil britský obchodník Thomas Henry Ismay. Ismay chtěl využít zejména logo a jméno dříve známé firmy a na této značce pak vybudovat flotilu parních lodí. Cestu vstříc tomuto smělému cíli zahájil v roce 1870 stavbou parníku Oceanic, kterou pro White Star Line zkonstruovala loďařská společnost Harland and Wolff se sídlem v irském Belfastu. Tato dílna pak později pro Ismaye postavila ještě celou řadu lodí, včetně slavného Titaniku. Spoluprací těchto společností se White Star Line brzy stala jednou z nejsilnějších lodních společností na světě.
Éra trojice slavných parníků: Olympic, Titanic, Britannic
Po smrti Thomase Ismaye dne 23. listopadu 1899 převzal vedení společnosti jeho syn J. Bruce Ismay. V průběhu následujících let spatřily světlo světa jedny z nejznámějších lodí naší historie: zaoceánské parníky Olympic, Titanic a Gigantic (později Britannic). Cílem společnosti bylo konkurovat rivalské společnosti Cunard, která v mořeplavbě také podnikala. Bohužel však kvůli katastrofě Titaniku v roce 1912 k dlouhému zápolení na trhu nakonec nedošlo.
Bruce Ismay na svou pozici ve společnosti rezignoval. Lodě Olympic a Britannic později našly využití v první světové válce pro transport vojáků či jako námořní nemocnice. Zatímco Olympic ve své službě pokračoval jako civilní plavidlo až do roku 1935, Britannic čekal podobný osud jako jejich společného bratříčka – v roce 1916 najel na námořní minu a klesl ke dnu poblíž pobřeží Řecka.
Finanční problémy nakonec pomohl vyřešit bývalý sok
V průběhu 20. a 30. let minulého století se společnost White Star Line čím dál hlouběji propadala do finanční krize. Ani tehdejší hospodářská krize trhu příliš neprospěla, a tak poslední loď pod záštitou White Star Line, Georgic, byla spuštěna na vodu 12. listopadu 1931. Vody moří a oceánů brázdila až do roku 1956.
V roce 1934 pak došlo k fúzi společností Cunard a White Star Line, přičemž nově vzniklá Cunard White Line dostala do vínku štědrou dotaci 10 milionů liber od britské vlády. Díky tomu mohla spatřit světlo světa další slavná loď, Queen Mary.
V prosinci 1949 byly odkoupeny poslední akcie společnosti White Star Line a z názvu Cunard White Star nadobro zmizel poslední odkaz na původní společnost. Firma Cunard je dodnes na trhu a vlastní jednu z největších osobních lodí na světě Queen Mary 2, která je v provozu od ledna 2004, velkolepou Queen Elizabeth 2, která je v provozu od roku 1969, a Queen Victoria, která vstoupila do provozu v roce 2007. Původní Queen Mary je nyní hotelem a turistickou atrakcí v Long Beach v Kalifornii.
