Neuškodil obyčejným lidem, ale papalášům aneb Jak švec okradl a zesměšnil německou armádu a dal vzniknout slovu kopnikiáda
Foto: Bain News Service, publisher / Public domain, Wikimedia commons
Česky se této berlínské předměstské čtvrti říká Kopník, německy je to Köpenick a k Berlínu nenáleží tak dlouho. Teprve od roku 1920, do té doby býval samostatným braniborským městečkem. Více než významný chemický průmysl proslavil však tohle město docela obyčejný švec. Ovšem švec-vtipálek-lidový hrdina.
Jmenoval se Friedrich Wilhelm Voigt a provedl kousek, který vstoupil do dějin. Jeho příjmení by mohlo evokovat český nebo slovenský původ – Voight z původního Vojta (podobně jako v současnosti slovenský původ otce herečky Angeliny Jolie Jon Voight – Voytka čili Vojtka, Vojtek – pozn. autora). Narodil se v tehdy pruském městě Tylže, německy Tilsit, nyní Sovětsk na hranici Kaliningradské oblasti Ruska s Litvou. Nezaměstnaný švec tehdy využil skutečnosti, že průměrnému obyvateli Německa stačilo vidět uniformu a jednal se slepým respektem. Proto se Voigt pokusil zesměšnit prušácký militarismus. A dokonale se mu to povedlo.
V roce 1906, 16. října, obešel různá vetešnictví, obstaral si pár kusů omšelé vojenské uniformy a nakonec si oblékl mundúr pruského oficíra, setníka. Už jako uniformovaný na ulici „naverboval“ skutečné vojáky a postavil se do jejich čela. „Německá armáda v té době byla obsedantně cvičena k tomu, aby uposlechla jakýkoli rozkaz.“ Poté obsadil radnici v Kopníku. Všude mu salutovali, všichni ho poslouchali, a tak sesadil purkmistra (starostu), nechal ho společně s hlavním městským pokladníkem uvěznit a zabavil celý obsah městské pokladny. Tehdy obnos činil 4000 marek. Poté poručil „svým“ vojákům, aby oba zatčené muže dopravili na hlavní strážnici do Berlína, „kde je prý vyslechne vysoký armádní generál“. Sám se potom i s penězi vytratil.
Byl z toho skandál, ale čím více bobtnal, tím lépe se dařil původní Voigtův záměr. Podrobnosti a další vývoj tehdejší nevídané kauzy si lze přečíst v dobových novinových výstřižcích na serveru Researchwriter.cz.
Podle serveru bylo po důkladném prozkoumání dobového tisku zajímavé, že „se Voigt stal v očích veřejnosti prakticky okamžitě hrdinou. Obyčejný člověk vyzrál svou drzou lstí na povýšené úřady i na pruský militarismus. Byl sice odhalen a uvězněn, ale překvapivě i samotný německý císař Vilém II. mu projevil jisté sympatie. Uznal, že smysly jeho poddaných jsou skutečně až příliš zastřeny slepou láskou k uniformám a později Voigtovi udělil milost“.
Nejen v Německu, ale například i v Česku byl Voigt coby hejtman z Kopníku oslavován jako novodobý Babinský či jiní hrdinové laciných brakových románů a lidových vyprávění. Byl jedním z utlačovaných chudáků. Povýšenou úřední moc obelstil svým důvtipem a bez jakéhokoli násilí. – Tak byl vykreslován a tak byl mezi lidovými vrstvami popularizován.
Voigtovy příhody se ujali divadelní, později filmoví autoři a skladatelé hudby. Možná znáte slavnou divadelní hru Der Hauptmann von Köpenick německého spisovatele Carla Zuckmayera z roku 1931, ve které parodoval vzrůstající militarismus a nacismus. Nebo českou frašku K. Fořta ,,Hejtman z Kopníku" a jistě jste viděli stejnojmenný film. Slavný český dechovkový skladatel František Kmoch zase složil pochod s humorným textem o hejtmanu Kopnickém. Na silvestra bylo možné koupit maškarní převlek hejtmana z Koperníku. Mnoho humorných scének se opíralo o Voigtův šibalský kousek.
„Skutečný hejtman z Kopníku – Wilhelm Voigt – si svým činem získal velkou popularitu. Byl sice odsouzen a vězněn, ale nakonec i císařem Vilémem II. omilostněn. Odstěhoval se do Lucemburska, kde žil v dobrém finančním zajištění od jisté berlínské vdovy. Zemřel nicméně jako zchudlý vlivem poválečné inflace roku 1922, ve věku 73 let. Tvrdí se, že když byl pohřbíván, potkal pohřební průvod skupinu vojáků. Když se prý dozvěděli, že je to pohřeb Kapitána z Kopníku, vzdali mu vojenskou poctu…,“ shrnul život druhého Babinského.