Neplnohodnotný člověk: Za zemřelé děti se nemodlilo, protože se ihned staly andělíčky
Foto: Zacarias da Mata / Shutterstock
Průzkum pohřebních zvyků odhaluje dojemnou historii a víru ve spojení dětské nevinnosti s anděly a nebesy, a to včetně fascinujících, byť někdy pochmurných obřadů. Ve středověku měl způsob pohřbívání dětí hluboký kulturní význam a odrážel postavení dítěte ve společnosti.
O prastarých pohřebních rituálech dětí se ví již ze starověkého Říma. Tam malé děti nepřipadaly v úvahu pro běžný pohřeb a byly často pohřbívány u svého domova. Tuto informaci nám poskytuje Denisa Bohoňková ve své bakalářské práci o pohřebních obřadech s názvem Pohřební rituály - Základní struktura a kulturní proměny. Archeologické nálezy ukazují, že až do 11. století byly děti často pohřbívány odděleně a jejich hroby obsahovaly předměty s možnou ochrannou funkcí.
Ve středověku a raném novověku se malé děti nevnímaly jako plnohodnotní občané, což ovlivnilo i způsob, jakým byly pohřbívány. Jedním ze zvyků bylo ukládání dětí v hliněných nádobách blízko sakrálních staveb nebo pod okapem, kde dešťová voda měla symbolicky smýt jejich hříchy. Tento zvyk přetrval na Šumavě až do konce 19. století, jak uvádí expertka z Jihočeské univerzity.
Co se týče pohřebního obřadu, byl zpravidla jednoduchý. Zatímco chudé rodiny se často spokojily jen s obřadem výkopu hrobu, bohatší mohly pořádat nákladný pohřeb. Dětskou rakev často nesla kmotra, porodní bába, nebo byla připevněna k holi a nesena přes rameno. Bylo důležité nepohřbívat děti s peřinkou, protože existovala víra, že by to přineslo smůlu a celý rok by nepršelo.
Při pohřbu malých dětí bylo běžné ukládat je v bílých šatech s věnečkem, zatímco starší děti byly v oblečení pro zvláštní příležitosti. Do rakve se kladly hračky, květiny a další předměty, které by dětem mohly být potřebné. Bylo doporučeno neplakat nad jejich smrtí, protože se věřilo, že by to mohlo odradit děti od vstupu do nebe.
Děti, které se narodily mrtvé, byly nepokřtěné nebo potracené, byly často pohřbívány anonymně na izolovaných místech hřbitova. Na Valašsku se tomu říkalo, že se "vykope jamka na krchově u zdi".
Dětské zásnuby: Zvyšovali počet mužů v komunitě tak, že otec rozhodl o zabití novorozených dcer. Ty…
Je známo, že ještě v 50. letech 20. století byly tyto děti často pohřbívány bez rakve, zabaleny pouze v pleně nebo papíře a někdy uloženy v krabici od potravin. Často to byli porodníci nebo hrobníci, kdo se postaral o jejich pohřbení na vyhrazeném místě u hřbitovní zdi, popisuje tehdejší zvyklosti Denisa Bohoňková.